Zereus se narodil do typické rodiny v Isskaře. Nejednalo se o úplně malou rodinku, která by si žila zrovna skromně. To vůbec ne. Narodil se do početné rodiny, a hlavně do velkého sídla, kde žili jeho rodiče, prarodiče… Teta se strýcem, měli služebnictvo, které se staralo o celý chod sídla a také zahradu. Dalo by se říct, že už od plenek měl k sobě hodně pozornosti a nikdy se nestalo, že během jeho pláče by nikdo nepřišel. Už jako maličký si dokázal vyplakat všechno co chtěl a dostal vše, co mu na očích bylo viděno. A to není úplně ten nejlepší přístup k výchově dítěte a jediný, kdo si to tak nějak uvědomoval byl jeho dědeček. Zpočátku se to také snažil přehlížet, než mu praskly nervy a jakmile to šlo, začal učit svého vnuka pevnou rukou. Ano, měli to dělat rodiče… Ale matka měla plno práce s tím, aby nějakým způsobem fungovalo služebnictvo a vše bylo perfektní a jeho otec se cestoval po světě skrze obchodování a dalším podobným věcem a doma byl téměř minimálně. Proto se výchovy chopil jeho děda tak bravurně, že je mu ve finále velice vděčný za to, jak to zvládal.

​

Jeho dědeček ho už od útlého věku učil tomu, aby se dokázal postarat sám o sebe. Učil ho práci s mečem a také ho učil práci s oštěpem. Vytvořil mu různé terče, a dokonce bojoval i on sám s malým chlapcem. Samozřejmě s mírou, protože mu nechtěl ublížit. Ale chtěl z něj vychovat zdatného bojovníka, který by mohl bránit svou zemi a svou rodinu. Nechce z něho žádného rozmazleného chlapce, který si nedokáže sám ani utřít nos a schovával se za matčinou sukní. Také ho učil porozumění svému Animusovi. Sice si se Swe mladý Zereus rozuměl poměrně dobře, ale pořád to nebylo takové. Nevěděl, co by si k ní měl dovolit a co naopak neměl. Učili se vzájemnému porozumění, a hlavně vzájemné spolupráci. Jakmile se na ní dokázal udržet, začali trénovat boj i z jejího hřbetu. Tohle tedy byla disciplína, která mu úplně nešla, ale nevzdával se. Společně to zkoušeli dál a dál. Jenže mladík pomalu rostli jako z vody a už ve svých patnácti letech dosahoval výšky, která činila 1,80 centimetrů a díky tréninku také začal postupně nabírat na svalové hmotě a tím i na váze. Pro Swe a pro něj bylo náročnější bojovat na jejím hřbetu, a tak se rozhodli pro novou taktiku. Začali trénovat boj bok po boku. Trénovali, jak si budou krýt vzájemně záda, aniž by nemusel být na jejím hřbetu. Na ten sedl jen v těch nejkrizovějších chvílích.

​

Psal se rok 1546, kdy započala válka mezi Isskarskou a Argellonskou flotilou. Bylo to náročné období, kdy se normální občané báli vycházet z domu, ale on chtěl pomoci své rodné zemi. Ovšem mu to bylo zakázáno. Samozřejmě ať brání svůj dům, ale nežene se ihned do války. Není zase tolik zkušený a s největší pravděpodobností by tam také mohl přijít o život. Což on na druhou stranu opravdu nechtěl, protože moc dobře věděl, kolik toho má ještě před sebou. Ale to ovšem nevěděl, že se stalo něco, co mu na jednu stranu pozmění z části život. Do jejich sídla dorazila zpráva o jistém úmrtí. Napřed si myslel, že ten dopis nepatří jim, ale ukázalo se, že patřil. Bylo to oznámení, že jeho otec zemřel při přesunu. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě a byl krutě zabit během války. Samozřejmě, že ho to poznamenalo. I když se s otcem tolik nevídal, pořád to byl muž, co mohl z části za jeho život. A stál si za tím, aby měl úctyhodný pohřeb a osobně mu vytvořil náhrobek. Sice to nebylo nic extra, ale bylo to dělané od srdce. Také neváhal a začal trénovat čím dál víc. Byl odhodlaný, aby se dokázal o všechny postarat a všechny chránit. A u Swe to platilo dvojnásob a dávala do toho opravdu všechno. Dokonce kolikrát při jejich tréninku dělala nepřátelského animuse a on se bránil. Platilo to i naopak. Díky tomu má na svém těle nespočet jizev, které vznikaly z jejich tvrdých tréninků.

​

V roce 1549 - přesně tři roky po smrti otce ho opustil i jeho dědeček. Měl již svůj věk a bylo na čase, aby odešel do vyšších sfér. Pro něj to byla další tvrdá rána a samozřejmě mnohem tvrdší než ta první. Byl to muž, který ho naučil všem těm bojovým stylům, které on uměl. Naučil ho tomu, aby nebyl zahleděný zcela do sebe a staral se i o ostatní. Také ho učil tomu, aby jedna správně a hlavně spravedlivě. Hlavně díky němu poznal hromadu lidí a osob, u kterých si kdy myslel, že neměl šanci. Jako právě rod Arseniev. Jeho dědeček byl právě nejlepším přítelem dědy Casorie a často tak trávili společné chvíle. Často chodíval s dědou nebo dokonce i otcem na společně trávené večery. Samozřejmě to nebyla žádná příjemná zpráva ani pro něj. Ale bohužel už měl svůj věk a očekávalo se, kdy tenhle svět opustí. Samozřejmě se Zereus začal zajímat o politiku. I on se o ni dosti zajímal a dalo by se říct, že chtěl pokračovat v jeho stopách. Byl mu vzorem, proto začal hodně studovat veškeré tyhle spisy a věci. Začal studovat v jakém městě kdo vládne, prostudoval veškeré rody, a dokonce i předchůdce právě třeba v Isskaře či Agrei Dor.

​

Také se rozhodl, že by se chtěl již osamostatnit. Chtěl by se přesunou někam dál a rozhodnutí to bylo samozřejmě náročné. Celý rok si tu myšlenku přehazoval ve své hlavy a projednával ji i se Swe. Ta to měla doma samozřejmě velice ráda, ale také si zasluhovala určitý prostor, který tady pořádně mít nemohla. Nakonec to projednal pořádně i se svou matkou, která byla jednoznačně proti. Stála si za tím, že všichni členové jejich rodu žijí v tomto sídle, a tak to i zůstane. Nesčetněkrát se kvůli tomu pohádali a nemluvili spolu. Proto by se dalo říct, že jednal svou vlastní hlavou a zkrátka z rodinného sídla odešel. Matka s ním odmítala udržovat jakýkoliv kontakt. Usadil se v jednom z malých domů v Agrei Dor. Samozřejmě si svůj domov musel dosti přizpůsobit, pořádně ho opravit a také ho uzpůsobit, aby se i jeho rys cítil co nejvíce komfortně. Pořídil jí pohodlný pelech, protože on sám se chtěl krásně vyspat ve své posteli. I když to moc nefungovalo a pravidelně ji tam měl nasáčkovanou.

​

V Agrei Dor si žil spokojeně celých patnáct let. Naučil se tam žít, často také pomáhal svým sousedům a spoluobyvatelům. Většinou se jednalo o nějakou těžší práci jako třeba přesunou nábytek nebo odtahat něco těžšího na tržiště či z tržiště. Kolikrát za ním přišli malé děti, zda by jim mohl ukázat něco z toho, co ho učil jeho dědeček. Občas jim ukázal nějaké údery nebo si je vzal pod křídlo a trénoval v tom bojovém duchu. Učil je pořádnému porozumění se svým animusem, jako to měl on. Jejich rodiče se nebáli je s ním pouštět i na nějaký výlet do okolí, protože je vždy dovedl zpátky bez jakéhokoliv zranění. Když někdo řešil nějaký konflikt, pomáhal jim ho vyřešit. Dalo by se říct, že si tam udělal i poměrně dobré jméno a okruh seveřanů ho bralo v pozitivním duchu a vzhlíželi k němu. A on měl také spokojený život. Bylo to něco zcela jiného, než jako byl život v jejich rodinném sídle.

 

Samozřejmě přišel pro něj poměrně zvrat v životě, kdy ho Casoria navrhla jako možného kandidáta na správce právě Agrei Dor. Byl z toho dosti překvapený, protože nečekal takovou možnost. Ale bylo mu už blbé tohle odmítnout a mít takovou možnost. A tak na to přikývnul a dostal se do užšího výběru. Vybíralo se mezi ním a dalšími čtyřmi uchazeči. Samozřejmě si všiml, že je tam poměrně rozjetá korupce a všichni si snažili zaplatit své zvolení. Jemu o tohle nešlo. Zereus byl učet tomu, aby byl čestný. A také se mu to vyplatilo. Díky jeho dobré duši a také, jak se uměl spravedlivě rozhodovat a jak kolikrát pomohl i v těch nejtěžších momentech byl právě on vybrán na tuto pozici. Samozřejmě to pro něj byla dosti velká změna. Opět být tím viditelným, kdy ho znali všichni. Stejně jako to bylo v Isskaře. Kontakt s ním obnovila i jeho matka, ale tu on odmítl. Najednou jí byl dobrým synem, protože se někam dostal a ona z toho viděla možnost, jak z toho samozřejmě vytěžit. Navíc se o něj nikdy pořádně nezajímala a nechávala to na chůvách a komorných v jejich sídle. A vlastně by se dalo říct, že mu to ani nevadilo. A i přesto, že je na tomhle postu úplný nováček, dalo by se říct, že za ty dva roky si to osvojil bravurně. Jedná podle svého vlastního uvážení a snaží se být zcela spravedlivý. Dalo by se říct, že zatím se mu to vyplácí, ale také je otázkou času, na jak dlouho.