Na svět přišel jednoho deštivého červnového rána 1532, jako prvorozený syn lorda Anthose Averaxe a jeho ženy lady Tianny. Z kamenného vejce se zrodilo i drobné orlí ptáče s tmavým peřím a bělavou hlavou. Už tehdy Anthos tak nějak věděl, že jeho syn musí dosáhnout vyšších cílů a dělat rodině čest. Takto začal Xariona i vychovávat a Tianna to viděla stejně. Ačkoli ani jeden z nich nebyli úplně fanoušci vojenství, tak svého syna k tomu směřovali s velkou radostí a nadšením, neboť oni sami se už ve společenském žebříčku vyškrábat příliš nemohli. Ze svého syna chtěli mít legendu. Muže, který se zapíše do dějin. Měli velmi vysoké nároky a očekávání, když rostl a byl čím dál starší. Do vojenského výcviku ho dokonce vnutili o rok dříve, jen krátce poté, co svému Animusovi dal jméno podobající se jeho rodovému jménu, a sotva se na něm učil létat. Bylo mu pět, když začal svůj vojenský výcvik a v juniorské jednotce byl nejmladší a tehdy taky nejmenší. Zpočátku s ním jednali v rukavičkách, ale to se jeho rodičům nezamlouvalo a chtěli, aby s ním jednali stejně jako s ostatními. Xarion tedy přišel o veškeré rané dětství. Neměl žádné přátele, pouze soutěživé kadety ve vojenské akademii, kdy se každý předháněl, aby byl lepší než ten druhý. Nějakou dobu se držel zpátky, příliš nevyčníval. Jelikož byl mladší než všichni ostatní a byl sem vhozen jako do vody, byl delší  dobu zakřiknutější a nejistý. Postupem času se mu ale ona soutěživost a dravost v krvi probudila. Roky plynuly a najednou uběhlo pět let. Z pětiletého hoška byl desetiletý mladíček, který už uměl obstojně střílet z luku, kuše  a ovládat meč na základní úrovni. Problém mu dělalo se udržet na Animusovi, neboť jeho orel během pěti let vyrostl a jeho růst se ještě ani zastavit  neměl. Xarionovi bylo deset, měřil kolem 140 centimetrů a musel se přivazovat k sedlu. Fyzicky nebyl tak silný a měl problém s manévrováním. První zkoušky ale udělal na výbornou a postoupil dál. Nyní ho čekalo dalších osm let k dokončení tréningu, aby se vůbec mohl hlásit do míst, po kterých začal od deseti let toužit. Křídla svobody. 

 

Ve stejnou dobu lady Tianna svého manžela poctila dalším synem, kterému dali jméno Xaros. Drželi se jmen po otcově otci a pak zase po jeho otci. Děd byl Xarion a praděd Xaros. Oba velcí válečníci a členi Křídel svobody. Pravděpodobně proto rodiče tolik naléhali, aby se jejich syn stal jejich členem. Anthos se nikdy členem nestal. Jeho sokolí animus se během druhé zkoušky kdysi zmrzačil - kosti v křídle mu špatně srostly a oslepl na jedno oko. Pro děda Xariona byl Anthos zklamáním. Úspěch si tudíž  chtěl kompenzovat na synovi, což se mu dařilo. Ve dvanácti se stal nejmladším Räelem, který střelil orka do oka ze vzdálenosti tisíc yardů. Ve třinácti a čtrnácti získal několik ocenění a medailí při juniorských turnajích v Cardasu, v patnácti s Aeraxem skolili mladého drakijského samce, který narušoval chod práce v dolech v Šedých horách. O slávu neměl nouzi a jestliže to chtěl někam dotáhnout, musel se o slávu doslova rvát a musel prolévat nepřátelskou krev. Rodiče ho nezapomínali podporovat a během pěti let se Xarionova rodina rozrostla o dvě sestry. Jedna se narodila, když mu bylo třináct let, druhá se narodila krátce před jeho patnáctinami. U dvora byli poměrně oblíbení, o Xarionovi se mluvilo jako o nadějném kadetovi a jeho mladičký bratr měl jít v jeho šlépějích. Bylo mu pět a čekala ho ta samá cesta. 

​

Xarion juniorské vojenské zkoušky zakončil v osmnácti letech posledními zkouškami. Oficiálně se stal členem armády a měl o něco více času na společenský život. Dal si půl roku oddech a věnoval se navazování dobrých konexí. Psal se rok 1550 a dost času trávil v Cardasu, létal na sever - zejména do Vargmoru a také jednou navštívil Isskaru a dvakrát Agrei Dor. Navštívil i Nassarien a Allantir. Dělal i známé i přátele, neboť to byl klíč k úspěchu, co se politiky týkalo. Politika byla součástí vojenství, ať už někdo chtěl či nikoli. Většina válek se vedla z politických důvodů, kdy největším z nich byla moc. Během půl roka byl velmi společenský aktivní a z šesti měsíců se nakonec stal rok. Na jaře roku 1551 se v Cardasu seznámil s o rok mladší Nayarou Balderax. Nayara byla průzkumnice, jenž objevovala a zkoumala nová místa dál na západ. Líbilo se mu, že ho dokázala zaujmout prostými slovy, protože nikdy předtím se to žádné jiné nepodařilo. Nayara byla skvělou řečnicí, uměla krásně vyprávět a přesvědčovat. Nakonec neodolal a téhož roku se přidal k letcům průzkumníkům. Jeho rodiče to neschvalovali a žádali jej, aby se navrátil a přihlásil se jako kadet do Křídel svobody, jako vždy snil a aby dělal rodině čest. Jeho o deset let mladší bratr naopak rodiče přesvědčoval, že když to Xarion nezvládne, tak on ano. Xarionovo mládí se tedy na dlouhé tři roky proměnilo v bádání a objevování nových míst. Objevili několik ostrovů daleko na západě, na severu při mrazivé vánici ztratili dva dobré letce, dál na jih se museli utkat s draky a na východě... Kromě elfských ostrovů nikdo neví, co je vlastně na východě. Žádná výprava se nikdy nevrátila, což s Xarion a Nayara chtěli změnit. 

​

Když minuli elfské ostrovy, čekalo je dlouhé dny pouze otevřené moře. Museli se držet vysoko v silných větrných proudech, aby si mohli animusové odpočinout a jen plachtit a unášet se. Po třech dnech na východ od Calliandoru, mohli přistát na drobném ostrově. Tam strávili dohromady tři dny. Bylo to plně neprobádané území plné obyčejných i zvláštních zvířat. Jinak byl ostrov neobydlený. Během těch tří nocí Xarion s Nayou sdíleli lože a nezůstalo to jen u nevinného ležení vedle sebe. Po třech dnech znovu vyrazili na  cestu, ale na večer je zastihla bouře. A něco  v ní. Něco velkého, co dodnes Xariona straší ve snech. Byl svědkem toho, že když tmavou deštivou oblohu protkal blesk, spatřil obrovské čelisti přímo za Nayou a jejím sokolem. A když se zablýsklo znovu, Naya i její sokol Malvar byli pryč. Xarion dodnes neví co je sežralo, ale na východ už nikdy poté neletěl. Ani nikomu nikdy neřekl, co se stalo. 

​

Ke konci roku 1554 se jako kadet oficiálně přidal ke Křídlům svobody a čekalo jej pět let tvrdého výcviku a zkoušek, při kterých se nejednou málem zmrzačil. on i Aerax. Xarion měl za těch pět let celkem dvacet šest zlomenin, dva otřesy mozku a tak dvanáctkrát málem zemřel během manévrování, v bouři a dvakrát skoro uhořel v ohni. Na zádech a rameni má z těch dob jizvy od popálenin. Jednou se téměř utopil on i Aerax, třikrát skoro umrzli... veškeré tyhle neúspěchy mají ale jedno společné - téměř. Byl odhodlaný a měl silnou vůli  to dotáhnout do konce a to také v roce 1559 udělal. Kromě fyzické bolesti, si pravděpodobně zmrzačil i mysl. Za těch pět let se změnil - ochladl. A jeho dravost se znásobila. 

​

Po slavnostním ceremoniálu se po dlouhé době sešla celá rodina. Xarion, jeho sedmnáctiletý bratr a jejich dvě mladší sestry, matka i otec, strýcové, tety a bratranci se sestřenicemi. I babička z otcovy strany se objevila a prarodiče ze strany matčiny. Doma se oslavovalo a zároveň fandili i Xarosovi, že mu už chybí pouze rok k dokončení juniorského výcviku. 

​

Když v roce 1560 temný elf Calandor uprchl z vězení, v Agorasu se dala dohromady malá jednotka, jenž měla zkusit Calandora najít a navrátit před elfský soud a vězení do věže Hal'Gor. Hledání ale bylo neúspěšné a ve Stínozemí se setkali pouze s odporem orků, skřetů a Draconisů, jenž si bránili svá teritoria, byť o ně Räelové neměli sebemenší zájem a hledali Zatraceného prince. Po Calandorovi se slehla zem a jednotka byla po třech měsících stažena samotným králem. 

​

Mezi roky 1560 a 1566 aktivně sloužil jako elitní letec Křídel svobody. Bylo však období míru a o pár jednotek zlobrů, skřetů či lidí se dokázali postarat běžní vojáci a nebo stráž. Během těch šesti let měl pár ženských známostí,  ale sloužily mu pouze na zahřátí postele. Nejevil o ně přílišný zájem a ženit se taky zatím neplánoval. Válečného konfliktu se dočkal roku 1566, kdy se Räelská armáda utkala s orky v Šedých  horách. Orky nikdy nebylo moudré podceňovat. Jejich zbraně dokázaly z nebe sestřelit animuse a někteří na ně dokonce dokázali seskočit ze skály a srazit je k zemi i s jejich jezdcem. Bitva o Šedé hory byla krvavou řežbou, při které zahynul nejen Xarionův otec a strýc, ale i jeho kapitán a málem zabili i jeho mladšího bratra. Během bitvy byl Aerax zasažen střelou do ramene a padl k zemi. Xarion přežil jen díky tomu, že byl při pádu připoután k sedlu. 

​

Na pevné zemi se poté vůbec poprvé setkal s ničivou silou orků. Jeden ho vzal a odhodil dobré tři metry daleko. Kdyby neměl zbroj vyztuženou amarzitem, pravděpodobně by se o skálu rozbil jako nic. Aerax si pomocí zobáku vytrhl střelu a napůl létavým a hopkavým tempem šel svému jezdci na pomoc. Akorát včas, když jeden ork bral Xariona za hlavu a chtěl mu ji rozmáčknout. Aerax se přiřítil a svými pařáty přišpendlil orka k zemi a urval mu zobákem hlavu. Zdravým křídlem odmrštil druhého, ale třetí mu skočil na hřbet a omotal mu paži kolem krku ve snaze mu zlomit vaz. Xarion popadl meč a rozeběhl se k nim. Vyskočil na orlův zadek a vytáhl se po jeho peří nahoru k sedlu a zabodl meč orkovi zezadu do hlavy. Ostří projelo orkovým pravým okem. Aerax pak uchopil do zobáku orkovi paži a odhodil jeho tělo pryč. Zbylý ork si vytáhl sekeru a vyčkával. Pak svým hlubokým hlasem vyzval Xariona k boji jeden na jednoho. Bitvu měli orkové už dávno prohranou a Räelové a zbývající orkové se začali shromažďovat kolem. 

​

Xarion vztekle nakrčil nos a nenápadně si připravil vystřelovací ostří. Pak slezl z  Aeraxe a s orkem se skutečně utkal. Opožděně jich souboji přihlížel i král Aeran. V orkovi poznal Zordanova mladšího bratra Zorgula. A když Zorgul po vyčerpávajícím boji padl, Xarion jen díky zbroji neskončil hůř, než jen se zlomenou nohou a vykloubeným kolenem. Zotavoval se poměrně dlouho. Téměř rok. Plně funkční dokázal být až na jaře 1567, neboť koleno ho stále zlobilo. Po svém zotavení si jej k sobě povolal král s nabídkou, že jej jmenuje novým kapitánem Křídel svobody. Xarion byl zpočátku nejistý. Najednou dosáhl všeho, po čem kdy toužil. I když za hrozivou cenu prolité krve, zlámaných kostí, potu a utrpení. Když se optal, kdo je druhým kandidátem, tak král řekl, že kdyby Xarion odmítl, tak by se kapitánem stal Narsen Balderax - bratr Nayary. Narsen mu ležel v žaludku dlouho a on zase jemu. Narsen jej obviňoval, ač ne nahlas, ze sestřiny  smrti. Oba muži byli sami sobě nemesis. Xarion nabídku postu kapitána přijal. Vždycky hodlal mít nad nepřítelem převahu. I kdyby ten nepřítel měl být stejného druhu.