Ten kdo potká tuhle osobu, tak by se měl opravdu modlit, aby ji potkal v dobré náladě. I když měří necelý metr šedesát, není to takové sluníčko. A už vůbec to není nějaká křehká květinka. Xandra je ten případ, kdy se nemá soudit kniha podle obalu. Protože ona není opravdu milá osoba a už vůbec ne její animus. Oba dva by se dali přiřadit spíše k bestiím. Xandra si nevysloužila přezdívku “Krvařka” jen tak pro nic za nic. Kolikrát zaslechla, jak si mnozí vypráví její čin během války. Samozřejmě, že ji to těší, že si to lidé vypráví a vypráví to i svým dětem. Jistým způsobem jí to dodává respekt a i ti největší drsňáci mezi stráží či mezi členy Křídly Svobody se jí raději vyhábají obloukem. Také díky tomu nemá úplně nejvíce přátel, ale ono jí to nevadí. Užívá si tak svůj klid a pohodlí. Nikdo jí nenarušuje její osobní prostor a ona může tak v klidu přemýšlet a věnovat se více seberozvoji a tréninku, aby byla ještě silnější a lepší, než je teď.

​

Možná by se dalo říct, že Xandra má menší problémy s agresí. Často to přežene a jako Elion, nepřestane dokud protivník není mrtvý nebo se zkrátka nevzdá nebo celkově není schopen boje. Je to i důvod, proč často tráví svůj čas ve skalách či v lese, kde trénuje svou střelbu z kuše či s dvojsečným kopím. Tyhle dvě zbraně jsou jejími nejlepšími přáteli hned po jejím animusovi. I když s nimi umí naprosto perfektně, trénink nezanedbává. Navíc se nemůže pořád spoléhat na Eliona. Občas se zúčastní i tajných pěstních soubojů mezi členy, které jsou brány jako další součást tréninku. Potřebuje ze sebe zkrátka ten vztek dostat a bere každou formu. Nikdy se neuchýlila, aby to ze sebe dostávala pomocí alkoholu. Nechutnal jí a když viděla, co po něm dělají ostatní, raději si dala vodu. A když k tomu došlo, ventilovala to přes postel. Nikdy nebyla stálá. Nějaký dlouhodobější vztah nevedla a svádí to na nedostatek času. Na jednu stranu je to pravda, na tu druhou to je neskutečná výmluva.

​

Ze všech čtyř sourozenců je právě nejvíce podobná Xarionovi. Přísný pohled, který rozdává okolo sebe a také je velkou bojovnicí. Dává do boje všechno, celou svou duši. Možná by se dalo říct, že se tím i snaží jaksi dohnat Xariona. Chce být stejná jako on, možná i v něčem lepší. Ale moc dobře ví, že se jí to jen tak nepodaří a nikdy ho nepřekoná. Stačí, že její animus je větší než jeho. Aspoň něco. Samozřejmě, že má svého bratra ráda a přeje mu jen to nejlepší. Ale chce, aby viděl, že i ona něco v životě dokáže. A možná si tak nějak přeje získat jeho přízeň, i když si to zkrátka nechce přiznat nahlas. A také chtěla dokázat otci, že zkrátka na tenhle život má.

​

Jediný moment, kdy je tak nějak uvolněná je v přítomnosti jejího nejlepšího přítele. Většinou tráví společně čas na hřbetech svých animusů nebo se vydají někam na společný výlet, pokud mají zrovna čas. Většinou sedí v tichosti a občas něco prohodí. Pro ně je to ticho mnohem víc, než kdyby v jednom kuse mluvili. Užívají si spíše přítomnost jeden druhého. Samozřejmě někdy dojde na nějaké téma, o kterém se dokáží bavit hodiny. Je to převážně ten moment, kdy se Gymon snaží zjistit, proč si Xandra někoho ještě nenašla a bylo by na čase založit rodinu. Ta se mu to stále snaží vymluvit a stočit téma k němu, kdy si konečně najde přítele a bude mít ty koule na to, aby svou orientaci přestal tajit.

Nikdy nebyla tou dívkou, která toužila po nějakých šatech, špercích a čajových dýcháncích. Už od batolete byla dost zvědavá a ráda zkoumala své okolí. Ráda se vystavovala nebezpečí a řešila problémy. Ať už se jednalo o rvačku kvůli odcizené hračce nebo o rvačku, že se na ní její mladší sestra podívala opravdu zle. Vždycky jí lákalo to, co dělali spíše její bratři. Když jí byli čtyři roky, šla za otcem s tím, že až bude moci, bude chtít jít také do výcviku a být tam, kde jsou její bratři. Otec ji poplácal po hlavě se slovy, že je ještě malá a neví o čem mluví. Až přijde ten věk, tak jí to přejde. Jenže jí to nepřešlo. I když ji matka brala ke švadlenám a nechávala jí ušít přenádherné šaty. Brávala ji na různé akce či dýchánky. I když jí dávala zkoušet své šperky a snažila se jí najít vášeň i v tom zahradničení. Pořád hustila do svých rodičů. Matka byla silně proti tomu, ale nakonec otce zlomila a ten svolil. V šesti letech se přidala k juniorské jednotce, kde začalo to největší peklo v jejím životě. Díky jejímu opravdu výškovému vzrůstu měla s nějakými věcmi problém. Fyzická zátěž jí dávala dost zabrat a kolikrát litovala toho, že do toho vlastně šla. Že měla zůstat u těch šatiček a čajových dýchánků. Ale když poslouchala své bratry, tak jí to vždy nakoplo, že chtěla pokračovat. Musela. Chtěla dokázat, že i malý člověk dokáže udělat velké věci. Během těch roků zkoušela všemožné zbraně. Ukázalo se, že nejvíc jí sedla kuše a dvojsečné kopí. Trénovala pořádně i manévrování a boj s Elionem. I když si ze začátku úplně nesedli, nakonec se postupně poznávali a dostávali se jeden druhému pod kůži. Zkoušeli, co všechno vydrží a postupně se z nich stávala nerozlučná dvojice. Během zkoušek samozřejmě měla strach a byla nervózní. Pořád si v hlavě opakovala, že musí dokázat otci, že na to opravdu má. Věřila si natolik, že zkoušky zvládla na výbornou. Jako kdysi Xarion. Chtěla být stejně dobrá jako on a proto se snažila do toho dávat všechno.

​

I přesto, že během výcviku neměla tolik úspěšných akcí jako měl její starší bratr, pořád se jí dařilo. Různé cvičné souboje vyhrávala, zkoušky zvládala téměř všechny na výbornou a s Elionem se spojila natolik, že kolikrát jejich souboj vypadal spíše jako tanec. Byli tak synchronizovaní a jejich pohyby byly tak ladné a vypadalo to, jako kdyby každý krok měli předem naplánovaný. Nehledala si tam žádné přátele ani spojence. Nechtěla se rozptylovat něčím takovým. Jednala zkrátka sama za sebe a byla samostatná jednotka. S někým ve skupině byla jen když musela. Svou mysl se snažila nestáčet k rozptýlení. Také díky tomu v roce 1563 dokončila zkoušky a stala se tak členkou vojska. Byla to pro ni čest a také o krok blíže k dokázání, že na to má. Nečekala ani vteřinu a přidala se jako kadet ke Křídlům Svobody. Každý jí říkal, aby si mezitím dala pauzu, ale ona nechtěla otálet. Nechtěla zkrátka čekat, hlavně se bála, že by během té doby, co by odpočívala a věnovala se svému životu, tak by dost zlenivěla a už by se k tomu nedostala. Místo toho se tvrdě připravovala na výcvik, který ji čekal.

​

Když se stala kadetem, bylo to mnohem horší než když se připravovala na vstup k vojsku. Měla pocit, že u kadetů se nachází jen namachrovaní frajírci, kteří se předhánějí v tom, kdo má většího ptáka. Ve všech smyslech. Byla ráda, že se jich nevšímala a věnovala se jen sama sobě. I když cítila, že celou dobu ji někdo pozoruje. Pozoroval ji jeden z kadetů, který byl tichý a stranou. Jeho animusem byla sova pálená. Divila se, že někdo takový se rozhodl jít ke kadetům. Jednou v nočních hodinách se s ním dala do řeči, když ho potkala na cvičišti. Zjistila, že se jmenuje Gymon a vlastně by se dalo říci, že si docela i rozuměli. Gymon nebyl ten typ mladého muže, co by se snažil dostat dívce pod kůži. Přitahovali ho muži, proto byl tak zamlklý a držel se převážně stranou. Nechtěl, aby ho prokoukli a udělali mu ze života peklo. A jediný komu věřil byla právě Xandra. Elion mu úplně nevěřil, ale on nevěřil nikomu. Ale dal na svou jezdkyni a mladého kadeta s jeho sovou začal tolerovat. V nočních hodinách společně často trénovali a jejich zkušenosti se tak zlepšovali. Byl to jediný člověk, ke kterému si Xandra udělala nějaký přátelský vztah. Vlastně by se dalo říct, že to je její jediný přítel.

​

V roce 1566 proběhla válka v Šedých Horách, které se účastnila i ona. I když byla ještě stále kadet a měla mít výcvik, byla potřeba každá síla. I když slyšela několik urážejících slov, že takový prcek tam nemá co dělat a raději má doma chystat večeři na počest vítězství... To ji dost štvalo. Takové kecy nerada poslouchala a úplně nejradši by je všechny rozřezala na kousky. To ovšem nemohla a musela to skousnout. Ale hlavně se nevzdávala. Chtěla jim ukázat, že i někdo jako ona na to má. Připravila si svou kuši a své kopí a s Elionem vyrazili do boje. Samozřejmě se museli připravit na všechno, i na to nejhorší. Navíc to bylo pro Xandru poprvé, co bojovala po boku se svým otcem, bratry a strýcem. Ve chvílích, kdy nebojovala po očku vyhledávala jejich animuse a kontrolovala, zda jsou stále naživu. Kontrolovala i své další spolubojovníky a snažila se jim pomáhat, když bylo nejhůř. Její upravená kuše jí umožňovala zneškodnit zlobra mnohem efektivněji, než obyčejná. Díky tomu, že vystřelovala dvě střely najednou.

​

V jeden moment, kdy se rozhodla znovu zkontrolovat svou rodinu zahlédla něco děsivého. Animus jejího otce padal k zemi a bez muže v sedle. Okamžitě zastavila Eliona a vyhledávala tělo pohledem. Tělo nikde neviděla. Když se podívala o kus dál, viděla jednoho zlobra, jak ničí tělo jejího strýce. Potom viděla, jak její bratři mají dost velké potíže. Poté viděla Gymona, jak se jeho tělo válí na zemi. Stále žil, ale blížila se k němu další skupina. Jako kdyby se v ní něco zlomilo. Neupadla do depresí. Zaplavil ji zuřivý vztek, Eliona pobídla a po hlavě se vrhla mezi zlobry. Její orel je trhal svými pařáty, rozlomil jim lebku svým zobákem. Během manévru blízko země Xandra do hlavy jednoho zlobra zabořila své kopí. Elion si ho pak převzal do svých pařátů a přetrhl ho na dvě poloviny při výhozu a oba dva se nechali pokropit jeho krví a vnitřnostmi. Byl to pohled jako z hororu, ale to ji nezastavilo. Díky tomuto činu si vysloužila přezdívku “Krvařka”. Pokračovala tak do té doby, než Zorgul vyzval Xariona k souboji jeden na jednoho. Samozřejmě, že se jí to nelíbilo, ale tohle bylo přání a to musela přeci jen respektovat. I když moc dobře věděla, že její bratr vyhraje. Místo sledování boje se rozhodla postarat o svého přítele. Dostala ho na Eliona a když viděla jeho Sovu, která byla v rámci možností také v pořádku, trochu se jí ulevilo.

​

Po válce přišlo neskutečně dlouhé zotavování. Její bratr byl na tom samozřejmě mnohem hůře než ona. Její tělo utrpělo jen několik šrámů od šípů, ošklivé podlitiny a šrámy od čepelí. Sice ji zasáhla smrt otce, ale s tím se nedalo pořádně nic dělat. Musela to překousnout a jít dál. Teď se snažila trochu dopomoci bratrovi se zotavením nebo alespoň mírnou psychickou podporou. Samozřejmě po jeho rekonvalescenci, když přišla zpráva ohledně nabídky k postu Kapitána Křídel Svobody, měla za něj ohromnou radost. Dostal se tam, o co celou tu dobu bojoval. Dalo by se říct, že po tomhle se stal jejím vzorem a i Xandra se rozhodla dát do toho všechno a být tou perfektní členkou. Pokračovala dál ve výcviku, kdy jí zbývaly ještě tři roky, aby se stala plnohodnotným členem. Ale po tom, co se událo během války a kadeti, kteří přežili a aktivně se zapojili do boje, byl jim jeden rok odpuštěn. Dost zkušeností nabrali právě díky válce. Díky tomu i ona v roce 1567 dosáhla svého cíle a stala se tak plnohodnotnou členkou Křídel Svobody. Dokázala tak všem, že i malá žena s necelým metrem šedesát, se může dostat na takovou pozici. A také si vybudovat takovou pověst jakou má ona. A nyní se může věnovat svému životu. Spíše tomu, co z něj zbylo.