Narodil se jako druhý syn Taerala z Eneriathu. Nikdy nebyl následníkem trůnu, jeho matka byla druhou manželkou Taelara. První manželka (Elena) zemřela při porodu malé princezny, která ji brzy následovala. V rodině zůstal truchlit pouze Taelar a jeho nejstarší syn Firion. Zhruba rok po té nešťastné události se konala druhá Taelarova svatba, tentokráte již s těhotnou Idhril, sestrou tehdejšího krále. Ta svého jediného syna však nenáviděla. Po porodu se u ní vyvinula poporodní psychóza, v jejímž záchvatu se pokusila novorozence zabít.

 

​Taelarovi nezbývalo než poslat Idhril do kláštera a nechat malého synka vychovat vlastním personálem. Málokdo dokázal dítěti cokoli upřít. Díky pár nešťastným událostem, byl od malička hýčkaný ještě o něco více než budoucí hlava rodu. Taelar do výchovy mladšího syna nijak nezasahoval a výlevy vzteku, či vzdoru, které Theodoros měl, ignoroval. Když bylo Theodorovi patnáct let – zemřel jeho otec Taelar a do čela rodu se postavil jeho bratr Firion. Smrt otce byla nevýslovná tragédie, stejně jako záchrana rodu před bankrotem.

 

Theodoros nevěřícně sledoval, jak se všichni služební klaní jeho bratrovi, bratrovi, kterého chvilku předtím sám urážel a málem se porvali. S nástupem jeho bratra do čela rodu začaly Theodorosovi těžké časy. Jeho bratr si přál, aby Theodoros dospěl a nechoval se tak dětinsky. Nebral ohledy na prosby ani snahu se vymanit a poslal rozmazleného bratra na několikaletý náročný rytířský výcvik. Eneriath potřebuje silné muže, schopné bojovat za svou vlast.

 

Na výcviku Thedoros poznal jaké to je, když s ním někdo jedná bez ohledů. Na výcviku si nemohl prosazovat svůj titul. Své postavení si musel vysloužit. Tehdy se poprvé začala opravdu projevovat jeho povaha, byť neměl daleko k tomu, aby se zlomil. Vojenská služba nebyla tak jednoduchá – o to se jeho bratr postaral. Theodorose v ničem nešetřili, dalo by se říci, že občas se k němu chovali ještě o něco hůř než k ostatním. Byla to konec konců žádost jeho vlastního bratra. Eneriath jako království mezitím trpěl několika nepříjemnými událostmi. Jedněmi z nich byla i stoupající moc náboženského kultu Krev pána. Tento kult patří mezi jedny z nejodpornějších, které kdy Theodoros poznal – neexistuje z něj úniku, svému bohu rádi obětují lidské oběti, které předtím rituálně zabijí a sní. Byť tento kult neměl na území Eneriathu dlouhého trvání – poslední bitva v Carenhallu byla jednou z nejhorších, jaké kdy Theodoros zažil. Lidé, kteří propadli falešné víře, byli obyčejní sedláci, či obchodníci. Theodoros měl tehdy na rukou krev, o které si nebyl jistý, zda je nevinná, či nikoli. Ta měsíčná noc pod pověšenou a ohlodanou kostrou byla jednou z nejhorších jaké, kdy zažil.

​

Po této akci si jej bratr zavolal domů. Theodoros měl ve výcviku dobré výsledky a zdálo se, že se též i povahově zklidnil, byť po tomto dost zamlkl. Po návratu domů byl přivítán bratrem i tříletým synovcem, kterého držela Lila, manželka Firiona, v náruči. Atmosféra byla zvláštní… ač uvolněná, také opatrná. Neviděli se deset let, kdy si plnil povinnou vojenskou službu.

 

Za tu dobu si Theodoros prošel mnoha změnami, většina byla velmi nepříjemná a naučila jej vážit si maličkostí a každodenních radostí – i proto velmi rád cestuje a potuluje se všude možně po Eneriathu. Dosud odmítal možnost, že by se měl oženit jako zbytečnou ztrátu času i peněz vydaných na svatbu. Občas se tváří hloupější než je, jen aby unikl nutnosti cokoli vysvětlovat, či být za něco zodpovědný. Od svého návratu domů si však vytvořil silné nadšení pro sázky na souboje probíhající v aréně, prozatím se jich však ještě nezúčastnil, i když k tomu neměl daleko.