19.07. 1548, Vargmor | Severský jezdec | Tsarevica || FC: Ashley Benson || Hráč: Bambulka

Rod: Thorgard, Valeriy

Manžel: Eivor Valeriy

Je si dost dobře vědoma svou krásou, kterou přirovnávala k růži. Lhala by, kdyby tvrdila jak toho nevyužívá ve svůj prospěch. Jak si neužívá té vší pozornosti těch mužů, kteří by pro ni mohli oči nechat a dokonce se pro ni nepřetrhnout. Užívala si tu pozornost co se týče těch darů a pak se dost bavila nad tím, jak její bratr Agron každého nápadníka odehnal pryč. Měla kolikrát pocit, že se o ni také pokouší, ale nějak si to nikdy nepřipouštěla. Přeci jen ho pořád viděla jen jako staršího bratra a nic víc. Občas ho i provokovala tím, jak se dost předváděla v krásných šatech a v blyštivých špercích před ostatními. Vykračovala si tak ulicemi Vargmoru a bavila se nad tím, jak se na ni všichni hledí a když si vyrazila s Agronem, tak se bavila nad jeho výrazem plným žárlivosti.

​

Nikdy se úplně nezajímala o politiku. Bylo jí jedno, kdo je na trůně v ostatních království a jejich děti a následníci trůnu. Pro ni bylo hlavní to, kde je ona a to, že pořád má co na sebe. Není to žádná křehká květinka, která by ucouvla před každým špatným pohledem. Ona je taky ráda rozdává a dalo by se říct, že tu krvežíznivost, kterou má po otci a sdílí ji i s Magnusem, moc ráda rozdává. Samozřejmě, že na sebe jen tak nenavlíkne brnění a dobrovolně se nebude špinit krví. Raději místo sebe pošle někoho z vojska, aby ty účty vyřídil za ní nebo to vyřídí rychle a prostě sama.

​

Je to mladá dáma, která vždycky dostane to, co chce. Jde si za vším, co si umane. Není cíl, který by nedokázala dokončit. A i přes ty největší překážky se dokáže dostat. Slovo ´ne´pro ni více méně neexistuje. Dokáže si vydupat snad všechno a pokud to nejde tak, jak by si přála, použije zkrátka svůj ženský šarm. A pokud ani to nezabere, zkrátka se nebojí pro to jít i přes postel. Často je Saera nechala pak přivázané k posteli, protože ona zkrátka používala ráda provazy. Ne, aby se nechal nějak svázat. Ráda měla navrch a tak omezila na pohybu muže. A pak zkrátka odešla. Bavilo ji poslouchat to žadonění, aby je pustila. Pak se o to podělila se svou nejlepší přítelkyní Allyrií, se kterou se nad tím smály i dlouhé hodiny.

​

Možná by se o ní i dalo říct, že je i pomstychtivá mrcha a přirovnala by se jako k růži, která má trny. Jakmile se jí něco nelíbí nebo jí něco udělá, ráda se mstí. Většinou to dělá tak, kdy to jeden nečeká. Saera se bude chovat jako velká kamarádka než zaútočí. A nejedná se o obyčejné holčičí pomsty. Většinou bývají dost bolestivé a zanechají i věčnou stopu. Jako když jedné dívce zapálila vlasy. Dodnes si dívka zakrývá jizvy po popáleninách na své tváři a vlasy, které jí na několika místech nerostou.

​

Má samozřejmě i své slabé stránky jako je třeba alkohol. Často se k němu uchyluje, když není po jejím a něčeho opravdu nedosáhne. Nebývá to zase tak často, aby se označovala jako nějaký alkoholik. Ale jakmile na to přijde, že schopná vypít sama celou karafu. Někdy dokonce i dvě. Pak si sice nic nepamatuje, ale ví, že je dost povolná, na všechny je milá a začne být i dost přítulná. Dokonce je milá i na ty, ke kterým má jistou averzi. Nakonec to dojde do takové fáze, kdy není schopná dojít do své komnaty po svých a dost často ji musí dovést někdo ze stráží. Ti musí samozřejmě čelit tomu, že je za to bude chtít potěšit a oni musí samozřejmě odmítnout.

Saera se narodila jako třetí dítě tsarovi Magnarovi a jeho manželce Sibeře. Konečně se jim narodila holčička, která si získala pozornost jak svého otce, tak i svých sourozenců. Dalo by se říct, že Saera byla tatínkova holčička, které bylo prominuto snad všechno. Také si dost rozumněla se svým bratrem Magnusem, co se týče vášně pro krutost. V tomhle ohledu si společně notovali. Možná to bylo i tím, že jakmile začala Saera trochu lézt, často terorizovala své starší bratry. Ať je třeba kousala do nohou nebo je štípala. Pokaždé přišla s něčím novým, co třeba okoukala od svých bratrů, když se zrovna před ní prali. Měla je ráda a oni měli rádi ji. Užívala si každou jejich pozornost a i když je zrovna neterorizovala, tak je často mačkala ve znamení nějakého sourozeneckého objetí. Byla dosti mazlivá jako batole, ale čím víc rostla, tím víc jí tohle období opouštělo. Začínala se zajímat o jiné věci, než tulení se a nějaké mlácení. Začínala se zajímat o šaty, šperky a další tyhle dívčí věci.

​

Když dovršila desátého roku svého života, začínala postupně zjišťovat svou oblibu v okukování pohledných mužů. Často pozorovala stráže a když zrovna měli nějaký výcvik, tak je v tichosti sledovala a prohlížela si je. Začínala objevovat zákoutí tohohle života a jak postupně rostla a začínaly se u ní objevovat více ženské rysy, tak byla více zvědavější ohledně tohohle způsobu života. Nikdy jí nelákalo si zkusit vzít do ruky meč či luk. Nebyla na to stavěná a zkrátka se nechtěla tahat s něčím těžkým a zašpinit se. I když jí to velitel stráží nabízel, když ji tam viděl, jak zase sedí a pozoruje. Vždycky to odmítla se slovy, že se přišla jen koukat a zabít nějakým způsobem čas. Ale stále věděla, že na nějaké pokoušení je ještě stále mladá a chtěla si stále užívat svého dětství. Svého nevinného dětství.

​

Saeře bylo čtrnáct let, když její bratři vyrazili do války. Nebyla z toho úplně nadšená, protože se o ně svým způsobem bála a modlila se, aby se jí vrátili. Přeci jen to byli členové rodiny a hlavně... Neměla by potom koho terorizovat. Proto často nechávala služebné, aby si přivedli s sebou své dcery. Saera chtěla nějakou jinou pozornost a tak si to kompenzovala takto. Samozřejmě jedna z nich - Nileta - měla opravdu ošklivé poznámky. Tvrdila, že její bratři se už nevrátí, že tam zemřou. Dokonce pronesla, že do války šli jen kvůli tomu, že chtěli od ní pokoj. Dotklo se jí to, o tom žádná. Nikdo s ní takhle nikdy nemluvil a ona to jaksi nedokázala překousnout. Proto využila jednou příležitosti, když byly samy v místnosti s krbem. Niletu shodila na zem a ta se udeřila do hlavy. Saera ji čapla za její dlouhé a vlnité zrzavé vlasy. Mohl jí je závidět kde kdo a ona jí je opravdu záviděla. Což byl další důvod jejího počínání. Dívku dotáhla za vlasy k rozpálenému krbu a jednoduše je pohodila do ohně. Hlava dívky vzplála a byla jako oživlá pochodeň. Až stráže ji uhasili tím, že po ní chrstli vědro s vodou. Matka Nilety nebyla nadšený a rozhodla se na Saeru křičet, když v tom dorazila její matka. Saera celou situaci vysvětlila a že jednala v rámci ochrany její rodiny. Služebná byla vyhozena z paláce a už nikdy se nesměla vrátit. Nileta skončila s ošklivými jizvami v obličeji a její krásné vlasy už jí nikdy nenarostou. Malá Saera byla naprosto spokojená se svým činem.

​

Roky plynuly a ona postupně rostla. Stále si užívala přítomnost svých sourozenců a veškerou pozornost od Agrona. Rýpání ze strany Magnuse pořád brala s rezervou a kolikrát mu to poctivě vracela zpátky a rýpala zase do něj ona ohledně Allyrii. Moc dobře věděla, co mezi sebou mají. Možná proto ji kolikrát raději nechal být a věnoval se zase svým dalším věcem. Tohle byl takový jejich typický koloběh v jejich životech. Také si Saera často užívala přítomnost své mladší sestry Anary a mladšího bratra Hakana. I když si s nimi nerozuměla tolik jako třeba s Magnusem, aspoň se jim snažila dokázat, že jí nejsou lhostejní. Ale netrávila s nimi tolik času jako s jinými urozenými. Možná by se dalo říci, že si Saera v dospělosti začínala užívat tu pozornost čím dál víc. Kolikrát si omotala někoho kolem prstu natolik a přijímala lichotky a dokonce to i vypadalo, že Saera bude někomu poddajná, ale na tohle si dávala pozor. Do postele se nehrnula, protože nechtěla mít nějaký závazek v podobě nějakého uslintaného potomka nebo nějakého prokletí ve stylu pohlavní nemoce. Tomu se ráda vyhne i nehledě na to, že bývá každým rokem kontrolována. Nedokáže si představit pak ty scény, kterých by se jí dostalo.

​

Když v roce 1567 vyhlásil Agrei Dor svou každoroční maškarní, byla z toho velice nadšená. Těšila sen a to, až si vezme na sebe zase nějaké překrásné šaty a šperky a bude si užívat tu veškerou pozornost mladých mužů a poslouchat ty krásná slova. Dokonce i celá maškarní probíhala v klidném duchu, než nastal ten zlom. Ten moment, kdy přivezli dort a odhalili ho. Pořád má v uších ten bolestný křik své matky, která byla u rozporcovaného Hakana jako první. Saera nemohla věřit svým vlastním očím. Nejen, že nikdy neviděla svou matku v takové bolesti, ale také přišla o svého mladšího bratra. Byla vytočená. Chtěla hlavu toho, kdo to udělal. Chtěla zabít všechny, kdo s tím mají co do činění. Ale jakmile se strhla rvačka a z maškarní se staly jatka, Tora svou jezdkyni okamžitě dostala pryč. Tudíž je jen zázrak, že se jí nic nestalo. Krom bolesti na duši a momentu, že přišla o jednoho člena své rodiny. Byla naštvaná, upadla do deprese. Tehdy se zamkla ve své komnatě s plnou karafou kvalitního vína a tam se opila. Tora se jí snažila zastavit, ale tehdy ani ona na to nestačila. Zkrátka ji nechala. Poté velice opilá vylezla ze své komnaty s karafou, aby si ji doplnila. Nohy se jí dost motaly a narážela pomalu do všeho. Tehdy se netrefila a došla až na schody. Tehdy ani Tora nebyla dost rychlá a Saera se zřítila dolů. Jako zázrakem se jí nestalo nic vážného. Měla jen několik pohmoždit a odřenin. Díky tomu pádu si ovšem způsobila ošklivou řeznou ránu přes celou holeň od rozbité karafy. Ještě střep jí tehdy zůstal v noze, ale doktor ho šikovně vyndal. Další jizva jí zůstala v dlani, protože se chtěla ze země zvednout a rukou sáhla přímo do hromádky střepů. Ani to ji nepřimělo k tomu, aby své problémy alkoholem už neřešila.

​

Další rána přišla od jejího otce, který jí oznámil novinku. Takovou novinku ohledně vdavků. Našel jí manžela. Eivora Valeriy z Agrei Dor. Samozřejmě, že řekla ne a stála si za tím. Tehdy její otec neustoupil a rozkázal jí to. Bylo to ohledně udržení míru. Saera nechtěla mít nic společného s těmi, kteří mají na krku vraždu jejího mladšího bratra. Byla vytočená, byla uražená a nejvíc jí to mrzelo. Nemohla k tomu cokoliv říct nebo si alespoň vybrat, koho by si vzala. Takhle jí to bylo oznámeno. Samozřejmě, že to bude manželství plné nenávisti. A možná se Saera bude modlit i v to, aby co nejdříve skončilo. Třeba tím, že jejího manžela někdo strčí ze skály. Nebo mu hodí něco jedovatého do jídla či pití. Prostě obyčejná a nevinná nehoda. S tím by byla naprosto spokojená.