Její matkou byla princezna Narea Mortarion a otcem Geryon Corax. Narodila se dva roky po své sestře Kleie a na rozdíl od ní žvatlala již poměrně brzo a byla mnohem živější, zvědavější a průbojnější - po matce. Kdyžž byly Nyře čtyři a její sestře šest, tak často na Kleiu hulákala a dělala si z ní legraci, že moc nemluví. Byly to typické ranně dětinské šarvátky, které zmizely, když Nyra oslavila sama své šesté narozeniny. Byla o něco starší a viděla, jak je její sestra tichá a věčně někde stojí v rohu a ostatní se jí smějí. Nelíbilo se jí to a své sestry se několikrát zastala a dokonce se poprala se sedmiletou Essyrou z rodu Saroxů. Nyra dívce vyrazila zub, když jí strčila obličejem na zeď. Byl z toho pořádný průser, ale na Kleiu si pak hodně dlouho nikdo nedovolil. 

​

Sestra ale začal trávit čas spíše doma u knih a Nyra byla ta, co objevovala svět venku. Létala na svém animusovi, kterému v šesti letech dala jméno Nyxara. Společně létaly poblíž sídla Coraxů na vrcholu hory poblíž agoraského paláce. Nyra zbožňovala vítr ve vlasech a létání s matkou, což považovala vůbec za nejlepší. Zamilovala se do létání o to víc a po večerech vždy chtěla po matce, aby jí četla dobrodružné příběhy a legendy räelských hrdinů. Nejraději měla pochopitelně příběhy o Svaté Nersye a Tialwen Okřídlené. Občas na posteli skákala a hrála si, že má křídla jako ona. Občas přinutila Kleiu a jejich třetí sestru, aby si s nimi hrála. Nyra byla Nersya, Kleia Tialwen a jejich blonďatá sestřička vždycky ork. A zatímco Nyra objevovala svět tam venku, Kleia ho objevovala v knihách a skvěle se tak doplňovaly. Zpočátku si byly sestry blízké, ale s nástupem do vojenského výcviku, se odcizily. 

​

Nyra šla po vojenské stránce ve šlépějích svých rodičů a bratrů. Klein výcvik byl odkládán, na což měla stejný názor, jako zbytek rodiny a ten názor se Kleie věčně nelíbil. Na sestru ale pak neměla tolik času. Bylo jí třináct a už v tomto věku měla touhu stát se letkyní průzkumnicí. Měla v hlavě snad každé město a řeku na mapě Elderie. Vojenský výcvik ale měl přednost a byl to odrazový můstek k tomu, aby se mohla stát průzkumnicí. Sestře se snažila při vojenském výcviku pomáhat, ale nakonec jí to bylo zakázáno, neboť tímto procesem si každý musel projít sám. Kleia neměla talent na boj a bylo to vidět při každém tréningu. Někteří toho využívali a Nyra se jim pak všem mstila, když s nimi měla bojovat ona. Byla na ně záměrně tvrdá a jednomu z chlapců dala loktem do obličeje tak, že mu kompletně přerazila nos a dodnes ten chlapec při nadechování hvízdá nosem. Nakonec ale její chování nebylo bez povšimnutí a nakonec Nyru přeřadili do jiné tréninkové skupiny a nad sestrou tak ztratila dohled. Ne však na dlouho, protože sestra nakonec z výcviku odstoupila, což bylo asi pro všechny nejlepší. Nyra ten svůj dokončila po několika dalších letech. Dávno nebyla čtrnáctiletá naivní dívenka, ale osmnáctiletá dospělá žena, která udělala vojenské zkoušky na výbornou a mohla si vybrat, kam bude dál směřovat svůj kariérní růst. 

​

Na jaře roku 1565 se tak přihlásila jako kadetka k Průzkumníkům. Čekal jí půlroční výcvik v terénu, ale také v lavici. Musela se naučit zakreslovat mapy, propočítat šířku a délku na mapě a ze vzduchu, rozpoznávat jazyky, nářečí a rozpoznat nejrůznější signály, stopy, blížící se živelné pohromy a další aspekty průzkumníků. Často létala s ostatními průzkumníky, včetně princezny. Téhož roku jí ale zasáhla i rána, když matka zemřela. Byla uprostřed svého výcviku, když její matka podlehla nemoci. Její smrt ji velmi zasáhla. Byla z toho naštvaná, smutná a nechtěla se s tím smířit. Dokončení výcviku se najednou zdálo o dost těžší, neboť se nedokázala soustředit, ale díky přátelům to zvládla. Přesto v sobě měla spoustu vzteku, který vypustila ven několik měsíců později roku 1566, kdy zaútočili orkové a skřeti. 

​

Konflikt v Šedých horách byl krvavý a dlouhý. Několikrát byla nucena se stáhnout, neboť byla Nyxara zraněna a trvalo, než byla znovu připravena do boje. Konflikt trval několik měsíců, ale jeho konce se Nyra nedočkala, neboť jej strávila na ošetřovně v Cardasu poté, co jí během boje za letu napadl jeden z gorhunů. Vyrval ji ze sedla a odnášel. Nyxara jej pronásledovala a zaútočila na něj svými kovovými spáry, které mu zavrtala do masa na zádech a začala do něj klovat. Gorhun vřískal a ošklivě svými spáry Nyru podrápal. Rozdrásal jí část zad a bok. A pak ji pustil a ona padala vzduchem z několika stovek metrů. Nyxara vyklovla gorhunovi tepnu a svými pařáty mu utrhla křídlo a odhodila vzduchem, načež se střemhlav pustila za Nyrou, která během toho padání upadla do bezvědomí. 

​

Probrala se po dvou dnech na ošetřovně a nemohla se skoro ani pohnout. Měla roztáhla zranění, ztratila poměrně dost krve a měla zlomená dvě žebra a tři naražená od toho, jak jí nechtěně drsně Nyxara zachytila. Na ošetřovně ležela poměrně dlouho a zotavovala se ještě déle. Až do června 1567 ji prohlásili za plně funkční a zdravou. A sama se tak i cítila. Pár měsíců se účastnila několika průzkumů a chtěla stihnout ještě několik, než nastane úplná zima.