top of page

MELISENTIA MORANDON

WOMEN ARE CONSIDERED FRAGILE BUT I'VE NEVER SEEN ANYTHING AS EASILY WOUNDED AS A MAN'S EGO.

18.06. 1551, Taragon | Člověk | Princezna || FC: Milly Alcock || Hráč: Zari

Rod: Morandon

Manžel: ---

Melisentia byla, navzdory všem tradicím, které v Taragonu panují, odmalička rozmazlována svým dědečkem, který jí dal vše, co chtěla, anebo o co ho požádala, a pravděpodobně by jí snesl i modré z nebes, kdyby si to přála. Kdysi jí málokdo řekl ne, popřípadě jí odmítl dát to, co zrovna chtěla, a po smrti jejích rodičů se více upnula na svého děda, a on na ni, a aniž by si to uvědomoval, rozmazlil Melisentii o to více. Je zvyklá na ten nejvyšší komfort, který také vyžaduje, a který očekává, pokud někam cestuje, nikdy se neocitla v situaci, kdy by se necítila pohodlně, anebo jí něco chybělo. Špatně také snáší, když jí není vyhověno, je zvyklá na to, že pokud něco chce, tak to také dostane. Melisentia ví, že její děd jí odepře jen málo věcí, stejně tak ví, že k ní chová nehynoucí lásku a ráda toho využívá ve svůj vlastní prospěch. Obzvláště to ráda dává najevo, když jí není vyhověno ze strany šlechticů či stráží, je u ní tedy běžné, že často vyhrožuje právě tím, že si bude na dotyčnou osobu stěžovat samotnému králi, pokud jí nevyhoví. Ve valné většině tak dostane přesně to, co chce, anebo se dostane tam, kam chtěla, ačkoliv by tam vlastně vůbec být neměla. Jen málokdy se stane, že něco takového zkusí na kapitána palácové stráže anebo člena rady svého děda, který jí odporuje i přes výhružky, a Melisentia poté dostane od děda stručné kázání, jak se vůči takovým lidem má chovat. Často při něčem takovém její děd vypadá rozzlobeně, a snaží se v ní vyvolat jakýsi pocit viny, ale Melisentia moc dobře ví, že i kdyby se na ni zlobil, vzápětí by jí dokázal odpustit.

V posledních dvou letech sdílí se svým dědem oblibu ve vyhlášené Taragonské arény, nenechá si ujít žádnou příležitost vidět zápasníky. Párkrát už se jí urození muži tázali, zda se nehrozí nad brutalitou zápasů, ale Melisentia je vždy odbyla. Převážně si oblíbila severské jezdce, obzvláště vlky. Kdysi jí bylo řečeno, že její rodiče byli zabiti jezdci z klanu Vargmor, od té doby k nim cítí určitou formu nenávisti, a když se v aréně objeví vlčí jezdec, souboj hltá očima, a občas je schopná na jezdce i cosi pokřikovat. Jaksi vždycky doufá, že budou umírat pomalu a bolestech, čímž cítí určitou úlevu a myslí si, že její rodiče jsou s každou další smrtí vlčího jezdce pomstěni, na druhou stranu je pokaždé zklamaná, když je souboj krátký a smrt přijde v podstatě okamžitě. Stále ale cítí k jezdcům menší nenávist, než k orkům, které jednak nesnáší už proto, že s nimi Taragonští vojáci bojují, ale také jí přijdou odporní, obzvláště od chvíle, kdy jí při návštěvě vojenské akademie v Tarandiru byla ukázána hlava dosti velkého orka, namočená v dehtu. O tom, že spousta kříženců orka a člověka v Taragonské aréně je prací jejího děda, o tom nemá sebemenší ponětí, a pokud by jí to někdo řekl, pravděpodobně by to považovala za obyčejnou hanlivou pomluvu. Navzdory všemu, co její děd a král dělá, si ho svým způsobem idealizuje a nevěří tomu, že by byl schopen jakýchkoliv zvěrstev.

Ze své rodiny má náklonnost pouze svého děda, s tetou Velorou je sice dělí pouze šest let, ale nemají se v lásce už od svých dětských let. Zapříčinila to hlavně Melisentia, která na Veloru často vyplazovala jazyk, když dostala něco, co chtěla, a Velora si musela vystačit s tím málem, co měla. Své vzdálené sestřenice, dcery zesnulého krále Rodana, více méně ignoruje. Na nože byla jeden čas se samotnou královnou, a jen díky ní Melisentia poznala, že má u dvora mnohem větší slovo, než Tellia, která je ve společenském žebříčku nad Melisentií. Ačkoliv už je Melisentia dle Taragonských zákonů žena a zdá se, že pomalu začíná jako žena smýšlet a už není pouhým rozmazleným dítětem, tak občas dětinská umí být, obzvláště u Tellii, jíž ráda připomíná, kdo u dvora velí. Zatímco Melisentii projde všechno, a pravděpodobně by jí král dokázal odpustit i vraždu svého ctěného rádce, pak má Taragonská královna dosti svázané ruce a Melisentia jí to ráda předhazuje. Občas jsou schopny se v rychlosti poštěkat, přičemž když Melisentia netuší, jak argumentovat, tak začne Tellii vyhrožovat, že stačí jedno slovo a nechá jí vytrhnout jazyk. Často tak z rychlé hádky odchází s vítězným úsměvem, ačkoliv by nejspíše nebyla schopná za svým dědečkem zajít a říct mu, aby své ženě vyřízl jazyk, protože na ni byla drzá.

Melisentin vliv na krále je vnímám převážně Taragonskými ženami, o společnost nemá nouzi, ale má jen pramálo kamarádek, které Melisentii sedly, anebo byly natolik vychytralé, že se vecpaly do její přízně. Melisentia se také považuje za Taragonskou módní ikonu, módu má ráda a ve svém postavení si může dovolit to nejlepší. Občas se švadlenám plete do jejich práce a říká jim, jak chce nechat upravit šaty, anebo jaký střih by chtěla, aby to opět bylo něco nového, co by dokázalo zaujmout. Stejně tak miluje všelijaké účesy, a u dvora je mezi ženami nepsaným pravidlem, že princeznin účes anebo střih šatů smějí mít až po dvou týdnech. To je často doba, při které Melisentia opět přemýšlí nad tím, co nového přidat do Taragonské módy.

 

Kromě účasti na soubojích v aréně se také ráda účastní veškerých bohatých veselek, zábavu má ráda, a nikdy nepohrdne dobrou, a hlavně zábavnou, společností. Sama sebe občas namyšleně nazývá klenotem večera, pokud se objeví na něčím večírku. Melisentia miluje šperky, obzvláště ty blyštivé a zářící, jen ojediněle je viděna v něčem decentnějším. Od smrti svého otce se nikdy nepohybuje sama, v závěsu má často nejlepší muže svého dědečka, který je vůči ní až přehnaně ochranářský, a mezi po zuby ozbrojenými gardisty se často pohybují Melisentiiny vybrané kamarádky. Čas od času má ale neustálého dohledu stráží po krk, a ráda jim utíká, právě na místa, na která třeba nesmí. Miluje, když jí žilami proudí adrenalin z něčeho zakázaného, a na krátký moment může zažít alespoň trochu toho vzrušení. Je si vědoma toho, že po takovém útěku bude následovat kárání, ale provede to tak jako tak, protože ví, že jí to za to stojí.

Melisentia se roku 1551 narodila do druhé větve rodu Morandonů, princi Carthasi, druhému toho jména, a jeho ženě Elanel, které bylo v té době pouhých patnáct let, a porod jí málem zabil. Melisentia přišla na svět rok po smrti své babičky Aelinne, po níž podědila valnou většinu vzhledových rysů, a už jako drobné novorozeně měla na hlavě bílé chmýří vlasů a svět si prohlížela modrýma očima. Její děd Caelthas k ní okamžitě přilnul, a do dnes se u Taragonského dvora povídá, že když v náruči držel své první vnouče, dvůr poprvé viděl tak mocného muže v slzách. Melisentia nad sebou v raných letech neměla tak přísný dozor, byla princeznou z druhého kolene Morandonů, a nebýt nehynoucí lásky jejího děda, byla by jen další přebývající princezničkou u dvora. Vše se změnilo roku 1556, když bylo Melisentii pět let, a král Rodan Morandon zemřel, a zanechal za sebou pouze tři dcery. Její děd se stal králem, a její otec korunním princem, a z Melisentie v tu chvíli nebyla druhořadá princeznička, kterou by v budoucnu provdali, jen aby měli u dvora o jednu princeznu méně. Byla vzápětí dcerou korunního prince a budoucího krále Taragonu, a ve společenské hierarchii předběhla své vzdálené sestřenice, ony tři dcery zesnulého krále Rodana. Melisentii se v tu chvíli změnily chůvy, milé a mladé tváře nahradily tváře přísné a staré. Už nesměla běhat po chodbách a dělat si, co se jí zlíbilo, odmalička byla poměrně bystrá a stačilo jedno pokárání od chův, a přestala všude poletovat jako splašený pes. Chůvy jí následně vystřídali učitelé, ačkoliv ti se u ní střídali ještě další dva roky, všechny je schvaloval samotný král a ne každý mu vyhovoval.

Melisentia už jako dítě pochopila, že pokud něco chce, má jít rovnou za svým dědečkem a králem, který jí ne nedokázal říct. Od svého otce neměla téměř žádnou pozornost, chtěl syna a nástupce a dostal pouze dceru, na kterou se chodil dívat jen, když ho zajímalo, jak si vede ve svém učení. Matka jí sice milovala, ale s tou se příliš nestýkala, Caelthas neměl ženu svého prvorozeného syna zrovna v lásce a Elanel se se svým jediným dítětem směla vídat jen za přítomnosti dalších lidí, sama s ní od jejího narození nebyla nikdy. Melisentia ještě měla tetu, která jí byla věkem nejblíže z celé rodiny, jelikož je od sebe dělilo pouze šest let, ale Velora vůči ní byla vždycky nepřátelská. Byla sice dcerou samotného krále, ale nikdy od něj neměla ani polovinu pozornosti, jakou měla právě Melisentia, v níž vykvetla jakási rozmazlenost právě díky dědečkovi, který jí vše dal, anebo jí vše dovolil. Občas také věděla, že tu či onu věc chtěla právě Velora, ale byla natolik vyspělá, aby o ní nežádala, a Melisentia šla a žádala jí právě u svého děda. Udělala to Veloře několikrát a nezapomněla se jí s tím pochlubit, a vypláznout na ní vítězně jazyk.

Melisentia žila poměrně klidným a přepychovým životem až do roku 1565. Bylo jí teprve čtrnáct let, když jí jednoho rána vzbudil sám Caelthas, aby jí osobně oznámil, že jsou její rodiče po smrti. Její matka sice tou dobou stále žila, a byla na příkaz krále mučena samotnou inkvizicí za to, že zabila svého manžela, když se jí chtěl zbavit, neboť nebyla schopná s ním počít další dítě, ale taková informace jí byla zatajena právě Caelthasem, a stejně tak okolnosti smrti Melisentiina otce a Taragonského korunního prince. Melisentii bylo řečeno, že byli zabiti severskými jezdci z klanu Vargmor, aby byla ušetřena vědění, že byl její otec zavražděn, a její matka byla na králův příkaz týdny mučena, než byla nakonec inkvizicí upálena. Dva měsíce po smrti korunního prince se král rozhodl znovu oženit, s čímž Melisentia nesouhlasila do chvíle, než jí Caelthas vysvětlil, proč to musí udělat, a než jí ujistil, že jí žádná jiná žena v jeho životě nenahradí. Svatba krále a jeho ženy, která byla o čtyřicet tři let mladší než on, byla sice velkolepá, ale nesla se v pochmurném duchu, nejspíše i proto, že nevěsta neskrývala svou nešťastnou tvář. Melisentia se s Tellií zpočátku snažila vycházet, ale byla pouze čtrnáctileté dítě, které nerozumělo tomu, čím si mladá Taragonská královna procházela. Dělily je pouhé čtyři roky, avšak nikdy mezi nimi nevzniklo přátelství a naopak se mezi nimi objevila určitá hořkost.

Melisentia se po smrti otce od svého děda téměř nehnula, kdykoliv král opustil Taragon a zamířil do nedalekého Tarandiru, tak ho doprovázela, na jeho cestách a návštěvách si oblíbila zejména Tarandirskou vojenskou akademii, naopak nikdy nesměla opustit palác bez jeho svolení, i společnost se jí zásadně změnila a Melisentia si na králův příkaz směla vybírat blízké přítelkyně jen z těch nejvyšších a nejvěrnějších Taragonských rodů. V posledních měsících se jí také dostává pozornosti od urozených mužů. Taragonská královna za dva roky nedokázala otěhotnět a z Melisentie se dle zákonů království již stala žena, a nad Taragonem visí otázka, kdo po smrti Caelthase převezme trůn. Zda se králi podaří ještě počít syna, anebo trůn přejde na muže, který se ožení s mladou princeznou.

  • V posledních dvou letech je velkým fanouškem Taragonské arény.

  • Nemá v oblibě jezdce ze severu, hlavně vlčí jezdce. Bylo jí řečeno, že právě jezdci z klanu Vargmor jí zabili rodiče.

  • Miluje blyštivé šperky. Častěji také nosí tmavší šaty, aby více vynikly její vlasy.

  • Příliš se nesnese se svou tetou Velorou, a dalo by se říci, že s královnou Tellií je na nože.

  • Povinně večeří se svým dědem, u večeří často probírají své dny.

  • Ráda se účastní bohatých večírků u vlivných šlechticů. Namyšleně se na nich nazývá klenotem večera.

OCENĚNÍ ZA AKCE

OCENĚNÍ ZA POSTY

bottom of page