Melisentia byla, navzdory všem tradicím, které v Taragonu panují, odmalička rozmazlována svým dědečkem, který jí dal vše, co chtěla, anebo o co ho požádala, a pravděpodobně by jí snesl i modré z nebes, kdyby si to přála. Kdysi jí málokdo řekl ne, popřípadě jí odmítl dát to, co zrovna chtěla, a po smrti jejích rodičů se více upnula na svého děda, a on na ni, a aniž by si to uvědomoval, rozmazlil Melisentii o to více. Je zvyklá na ten nejvyšší komfort, který také vyžaduje, a který očekává, pokud někam cestuje, nikdy se neocitla v situaci, kdy by se necítila pohodlně, anebo jí něco chybělo. Špatně také snáší, když jí není vyhověno, je zvyklá na to, že pokud něco chce, tak to také dostane. Melisentia ví, že její děd jí odepře jen málo věcí, stejně tak ví, že k ní chová nehynoucí lásku a ráda toho využívá ve svůj vlastní prospěch. Obzvláště to ráda dává najevo, když jí není vyhověno ze strany šlechticů či stráží, je u ní tedy běžné, že často vyhrožuje právě tím, že si bude na dotyčnou osobu stěžovat samotnému králi, pokud jí nevyhoví. Ve valné většině tak dostane přesně to, co chce, anebo se dostane tam, kam chtěla, ačkoliv by tam vlastně vůbec být neměla. Jen málokdy se stane, že něco takového zkusí na kapitána palácové stráže anebo člena rady svého děda, který jí odporuje i přes výhružky, a Melisentia poté dostane od děda stručné kázání, jak se vůči takovým lidem má chovat. Často při něčem takovém její děd vypadá rozzlobeně, a snaží se v ní vyvolat jakýsi pocit viny, ale Melisentia moc dobře ví, že i kdyby se na ni zlobil, vzápětí by jí dokázal odpustit.

​

V posledních dvou letech sdílí se svým dědem oblibu ve vyhlášené Taragonské arény, nenechá si ujít žádnou příležitost vidět zápasníky. Párkrát už se jí urození muži tázali, zda se nehrozí nad brutalitou zápasů, ale Melisentia je vždy odbyla. Převážně si oblíbila severské jezdce, obzvláště vlky. Kdysi jí bylo řečeno, že její rodiče byli zabiti jezdci z klanu Vargmor, od té doby k nim cítí určitou formu nenávisti, a když se v aréně objeví vlčí jezdec, souboj hltá očima, a občas je schopná na jezdce i cosi pokřikovat. Jaksi vždycky doufá, že budou umírat pomalu a bolestech, čímž cítí určitou úlevu a myslí si, že její rodiče jsou s každou další smrtí vlčího jezdce pomstěni, na druhou stranu je pokaždé zklamaná, když je souboj krátký a smrt přijde v podstatě okamžitě. Stále ale cítí k jezdcům menší nenávist, než k orkům, které jednak nesnáší už proto, že s nimi Taragonští vojáci bojují, ale také jí přijdou odporní, obzvláště od chvíle, kdy jí při návštěvě vojenské akademie v Tarandiru byla ukázána hlava dosti velkého orka, namočená v dehtu. O tom, že spousta kříženců orka a člověka v Taragonské aréně je prací jejího děda, o tom nemá sebemenší ponětí, a pokud by jí to někdo řekl, pravděpodobně by to považovala za obyčejnou hanlivou pomluvu. Navzdory všemu, co její děd a král dělá, si ho svým způsobem idealizuje a nevěří tomu, že by byl schopen jakýchkoliv zvěrstev.

​

Ze své rodiny má náklonnost pouze svého děda, s tetou Velorou je sice dělí pouze šest let, ale nemají se v lásce už od svých dětských let. Zapříčinila to hlavně Melisentia, která na Veloru často vyplazovala jazyk, když dostala něco, co chtěla, a Velora si musela vystačit s tím málem, co měla. Své vzdálené sestřenice, dcery zesnulého krále Rodana, více méně ignoruje. Na nože byla jeden čas se samotnou královnou, a jen díky ní Melisentia poznala, že má u dvora mnohem větší slovo, než Tellia, která je ve společenském žebříčku nad Melisentií. Ačkoliv už je Melisentia dle Taragonských zákonů žena a zdá se, že pomalu začíná jako žena smýšlet a už není pouhým rozmazleným dítětem, tak občas dětinská umí být, obzvláště u Tellii, jíž ráda připomíná, kdo u dvora velí. Zatímco Melisentii projde všechno, a pravděpodobně by jí král dokázal odpustit i vraždu svého ctěného rádce, pak má Taragonská královna dosti svázané ruce a Melisentia jí to ráda předhazuje. Občas jsou schopny se v rychlosti poštěkat, přičemž když Melisentia netuší, jak argumentovat, tak začne Tellii vyhrožovat, že stačí jedno slovo a nechá jí vytrhnout jazyk. Často tak z rychlé hádky odchází s vítězným úsměvem, ačkoliv by nejspíše nebyla schopná za svým dědečkem zajít a říct mu, aby své ženě vyřízl jazyk, protože na ni byla drzá.

Melisentin vliv na krále je vnímám převážně Taragonskými ženami, o společnost nemá nouzi, ale má jen pramálo kamarádek, které Melisentii sedly, anebo byly natolik vychytralé, že se vecpaly do její přízně. Melisentia se také považuje za Taragonskou módní ikonu, módu má ráda a ve svém postavení si může dovolit to nejlepší. Občas se švadlenám plete do jejich práce a říká jim, jak chce nechat upravit šaty, anebo jaký střih by chtěla, aby to opět bylo něco nového, co by dokázalo zaujmout. Stejně tak miluje všelijaké účesy, a u dvora je mezi ženami nepsaným pravidlem, že princeznin účes anebo střih šatů smějí mít až po dvou týdnech. To je často doba, při které Melisentia opět přemýšlí nad tím, co nového přidat do Taragonské módy.

 

Kromě účasti na soubojích v aréně se také ráda účastní veškerých bohatých veselek, zábavu má ráda, a nikdy nepohrdne dobrou, a hlavně zábavnou, společností. Sama sebe občas namyšleně nazývá klenotem večera, pokud se objeví na něčím večírku. Melisentia miluje šperky, obzvláště ty blyštivé a zářící, jen ojediněle je viděna v něčem decentnějším. Od smrti svého otce se nikdy nepohybuje sama, v závěsu má často nejlepší muže svého dědečka, který je vůči ní až přehnaně ochranářský, a mezi po zuby ozbrojenými gardisty se často pohybují Melisentiiny vybrané kamarádky. Čas od času má ale neustálého dohledu stráží po krk, a ráda jim utíká, právě na místa, na která třeba nesmí. Miluje, když jí žilami proudí adrenalin z něčeho zakázaného, a na krátký moment může zažít alespoň trochu toho vzrušení. Je si vědoma toho, že po takovém útěku bude následovat kárání, ale provede to tak jako tak, protože ví, že jí to za to stojí.