Nedá se říci, že by šlo o submisivní ženu, která bude celý den klopit oči k zemi a poslouchat na slovo každého, který vůči ní projeví určitý druh dominance a síly. Právě naopak. Leyti měla a do dnes má určitý problém s autoritami, nedokáže přesně rozlišit a určit situaci, při které by měla raději zůstat mlčet, anebo kdy je dovoleno se ozvat. Platí u ní, že co na srdci, to na jazyku, nejde ale říct, že by měla jazyk ostřejší než břitvu, přesto jím dokáže pár těch ran zasadit. Občas oplývá až přehnanou upřímností, a stává se jí, že dříve mluví než přemýšlí, což už jí nejednou dostalo do poměrně složité situace, avšak Leyti je taková kecka, že se, po většinu času, dokáže ze všeho vykecat. Se slovy to umí a slovíčkaření jí také není cizí, ale její jazyk jede na plné obrátky jen ve vypjatých situacích, ze které se musí co nejlépe a nejefektivněji dostat. Rozhodně nikoho neuráží na potkání, nemá to v povaze a jakékoliv urážky nebo nadávky se jí příčí, to sice neznamená, že neumí pořádně klít, ale rozhodně k vám nepřijde a nezačne vás urážet. Ba naopak, pokud už se rozhodne vás urazit, udělá to způsobem, že vám v danou chvíli nejspíše ani nedojde, že jste byli uraženi. A pokud už, začne svá slova obhajovat pouhou upřímností a ještě to použije proti vám; neunesete pravdu? Vaše chyba, nikoliv její.

​

Jazyk je snad její jediná zbraň, kterou má, jako nejmladší z celé své rodiny, s ní bylo zacházeno jak v peřinkách, podstoupila sice vojenský výcvik, ale matka jí hodlala držet doma a udělat z ní řádnou dámu, když se všechny její starší děti vydaly cestou vojenské kariéry. Leyti toužila jít ve šlépějích svých sourozenců, ale matce neodporovala a po vojenském výcviku tak nechala matku, aby se z ní pokusila udělat slušnou a vychovanou dámu. Rozhodně není upjatá, a nezalekne se nějakého malého pavouka v rohu, už dávno ale zapomněla na nějaké vojenské myšlenky, a že by si snad každý den před spaním brousila svůj meč. Kdysi o tom snila, že jednou matku přemluví, a bude moct být průzkumnice jako její bratři, nebo dokonce kadetka Křídel svobody. Ale po bojích v Šedých horách, při kterých přišla o značnou část své rodiny a všech, které měla ráda a na kterých jí záleželo, si nějakou vojenskou kariéru rozmyslela. Při výcviku se sice neřadila mezi nemehla a do dnes jí zůstala poměrně rychlá učenlivost, ale jestli by si měla vybrat, zda zůstane doma s jehlou a nití a bude vyšívat a pít čaj, nebo na sebe oblékne brnění a s křikem poletí do bitvy, raději by si zvolila čaj a jehlu. Život je pro ni vším a Leyti s ním nehodlá hazardovat, má přece jen jeden. Proto jí nejspíše také neuvidíte se bavit s někým z královské rodiny, příliš se s nimi nechce vídat, a pokud jsou Mortarionové na blízku, Leyti se klidí z cesty. Jedna věc je poučovat ostatní šlechtice o slyšení kruté pravdy, a druhá věc je to říkat do očí někomu z královské rodiny. A sama Leyti se občas směje nad tím, že by u Mortariona musela přemýšlet nad tím, co řekne, a bolela by jí z toho hlava, a o bolehlav nestojí.

​

Dříve ráda objevovala nová místa, a následně je prozkoumávala se svými sourozenci, kteří ta místa už dávno znali, ale nechali svou malou sestru je objevovat a zkoumat, ale po jejich úmrtí v Šedých horách, Leyti jen málokdy létá. Létala s chutí a ráda, milovala ten pocit svobody a navíc se jí líbilo, jak se z výšky zdál svět malý, ale zároveň byl tak velký, momentálně už ale nelétá tolik, co dříve, a do sedla své sovy usedá, pokud je to nevyhnutelně nutné. Spíše si život užívá nohama pevně na zemi, což může někomu přijít zvláštní, ale Leyti už dávno nenachází klid nahoře mezi mraky, spíše si ráda lehá do trávy a obdivuje krásu toho, co létat neumí, nebo nemůže. Leyti má určitou zálibu v rozbitých věcech, a pokud sama něco omylem rozbije, anebo najde rozbitou věc, pokouší se jí opravit. Často to stejně dopadne tak, že to nakonec vyhodí, protože není schopná to opravit, ale aspoň se o to snaží.

​

Pokud se vrátíme k jádru jejího charakteru a opomene její až občas přehnanou mluvu a to, že neumí držet jazyk za zuby, a určitě by si našla způsob, jak mluvit i poté, co by jí někdo ten jazyk vyřízl, tak je Leyti poměrně přátelská osobnost, které nevadí menší i větší společnost, byť jí nemusí být zrovna středem pozornosti. Smysl pro humor má a jen málokdy mívá dny, kdy se mračí nebo je bez nálady, rozhodně nepohrdne žádnou zábavou, kterou by si zpříjemnila den nebo večer. Alkohol jí také nevadí, ale u toho se řídí heslem, že všeho s mírou, vyloženě opilce nemá ráda, a také netráví čas s těmi, kteří už mají až příliš mnoho alkoholu v krvi a neovládají se. Leyti, na rozdíl od nich, ví, kdy má dost a kdy přestat, což nelze říct o její mluvě, v té jen málokdy pochopí, kdy má zůstat zticha. Rozhodně není dámou, kterou byste viděli v brnění, sama ho odmítá a nejspíše by si ho na sebe nikdy nevzala, a v módě jako takové je poměrně vybíravá, ne vždy se jí líbí to, co se zrovna nosí, a šaty si často upravuje sama tak, jak se jí to hodí nebo líbí.