Rod: Thorgard

Manžel: ---

Karissa je pýchou a radostí svých rodičů už od svého narození. Velmi brzy si uvědomila, jaké výhody přináší být ve vládnoucím rodě a být ta milovaná, které neřeknou ne ve větším množství případů. Začala toho tak využívat. Ať šlo o koláč, hračku, nebo později o informace a získání některých věcí, či lekcí. Ráda se učila novým věcem. Obzvlášť ráda byla po boku svého otce kdykoliv měla možnost, aby se dostala do centra dění. Byla často v pozadí, ale o to víc si všímala okolí. A už za mlada sem tam zkoušela nějaké ty politické, nebo obchodní kličky. Když se něco provalilo, stačilo často udělat psí oči na svého otce a zahrát si na vyděšenou holčičku. V duchu si však vzala ponaučení, aby příště byla lepší.

 

O politiku se začala zajímat čím dál tím víc. Stejně tak o okolní klany severu, ale i království Räelů, nebo elfů. Jak byla starší, tak si budovala svou vlastní síť slídilů, kteří jí přinášeli všelijaké možné informace. Byť někdy často zdánlivě neužitečné. To však Karisse bylo jedno. Ráda tak měla přehled o okolí i dění i když to bylo třeba jen to, že Magnus řekl nemístní vtip. A slídilům tak dala i pocit, že jsou víc užiteční a všelijak je zaměstnávala. Nebyla však naivní ohledně jejich naprosté loajality a slídilové tak sledovali i ostatní slídily, ač o tom neměli ani tušení a díky tomu vyhlédla jakoukoliv zradu a mohla jí zapudit již v zárodku.

 

Vargmor je bojovný klan a hlavně mužský klan. Toho si byla vědoma. Navenek to respektovala a přijala jako svatou tradici, že Tsar může být jen muž. V duchu však byla silně proti. Jak byla často v centru dění a zajímala se o vše, co šlo nabyla dojmu, že by právě ona měla být Tsarina, stejně jako v Isskaře. Osobně rozhodně nepodceňovala schopnosti mužů, jako válečníků, nebo rázných a přímočarých. Přesto si myslela, že ona je lepší. Byla lepší, jak její bratr, má pocit, že je lepší i na půdě dvora, kde se musela s milou tváří koukat na svou sestřenici. Bratranci jí nepřišli do role Tsara vhodní. To v ní vyvolává značný vztek, který pak ventiluje často v lovu, boji nebo posteli s jinými ženami. Byť není součástí armády, ráda se kolem ní taky pohybuje a zjišťuje, co jen lze.

 

Díky těm všem okolnostem, jak armády, okolí, kdy se na ní muži koukali jen jako na kus masa a někoho, kdo na svět přinese jejich potomka spolu s tím, že s největší pravděpodobností nebude moct usednout na trůn, se jí začali muži zamlouvat čím dál tím méně a začala si užívat dotyky žen. Ve Vargmoru to bylo přísně zakázáno. Zakázané ovoce však chutnalo nejlépe. Na muže nezanevřela, byli důležití a občas dost potřební, sama uznávala, že někteří byli i velmi přitažliví. Přesto kdykoliv by měla příležitost si vybrat, vybrala si ve velké většině ženu. Zkrátka muži v jejích myšlenkách se pro ní stali spíš nástroj a hračka, se kterou si pohrávala, flirtovala a koketovala, než někdo, ke komu by měla být bezejmenně zamilovaná.

 

Ani v boji, nebo lovu nezůstává pozadu. Umí bojovat velmi dobře. Ráda též loví. V tomhle byla stejná, jako pravý vlk. Lovec a válečník, ale též vlk v rouše beránčím. Oblíbila si bojový styl s jednoruční sekerou a mečem, aby mohla využít své obratnosti a rychlosti, jakou každý vlk disponuje. Na dálku používá kuši, byť její lehčí variantu. Přesto je dost silná, aby skolila i jelena, nebo prorazila zbroj.

 

Ale i přes tu všechnu bojovnost, pýchu a ambice, kdy je schopna udělat velmi nepěkné věci je to taktéž milá, přívětivá a přátelská holka k těm, kteří si její důvěru opravdu zaslouží. Je laskavá, stejně tak krutá dle potřeb vůči svým poddaným a slídilům. Nemá tendence ponižovat a mučit ženy ani děti. S muži si spíš ráda hraje a tím spíš, když má nad nimi moc. Na druhou stranu, pokud jde o její ambice, neváhá přes ty samé ženy a děti nemilosrdně projít.

Někdo by to mohl nazvat štěstím, někdo spíše prokletím. Ale Karissa se narodila jako první potomek v druhé linii vládnoucího rodu Thorgard ve Vargmoru. Už od prvních okamžiků koukala na svět plná radosti a odhodlání. Byla dcera, ke které otec i matka přilnuli. Byť měla později mladšího bratra a dědice. Karissa rostla jako z vody a velmi brzy zjistila různé výhody plynoucí být v rodě Thorgard. Taky v tom, že byla matčina oblíbená dcera. Mohla tak požadovat všechno možné, co si v těch letech zamanula. Začala toho samozřejmě využívat a zkoušet, co vše si může dovolit. S bratrem se snažila mít i skvělý vztah. Ale on tomu moc nepomáhal a po pár zkušenostech a hlavně k čemu nutil svého Animuse se jí začal zhnusovat. Brala ho jako bratra, byl součástí její rodiny, ale začala se mu vyhýbat. Místo toho se začala soustředit sama na sebe a svůj prospěch.

 

Byla však členka vládnoucího rodu a musela se začít tak chovat. Chůvy i matka jí tak začaly učit všechny možné povinnosti a zvyklosti, kterým se Karissa nevyhýbala. Naopak. Chtěla vědět co nejvíc, chtěla být nejlepší. Chtěla být ta jediná princezna. Ta, po které všichni budou koukat a možná jednou.. Jednou by se mohla stát i tsarinou. Takové ideály si kreslila, když jí bylo kolem deseti zim. Mladá naivní holčička. Zásah reality však na sebe nenechal dlouho čekat. A to v podobě různých akcí pořádaných klanem Thorgard, nebo různých akcí a svátků. Otec na ní byl milý a matka taky. Myslela si tak, že ostatní z jejího vládnoucího rodu budou na tom podobně. Při první příležitosti se teda pokusila vetřít maličko do přízně svého strýce Magnara. Nebo Sibery. Zde však silně narazila. Sibera se k ní chovala jako ke kusu ničeho z podřadné větve. To by se však dalo přežít. Když však byla u Magnara a dovolila si tam říct svůj názor tím, že mu skočila do řeči, ihned jí byla uštědřena pořádná rána a důrazné vysvětlení, že ona tu není od toho, aby měla jakékoliv názory, ale jen jako někdo, od koho se čeká mužský potomek.

 

Její sestřenice Saera tomu moc nepomáhala. Ta se považovala za něco lepšího a když Karissa odcházela od Magnara se slzami, tak se jí vysmála. A vůbec se Saerou Thorgard to bylo celkově horší. Od těchto dob a dalších budoucích jí nesnášela. Žárlila na ní a její bílé vlasy, nechápala, jak jí mohla bohyně obdařit takovou krásnou hřívou, když to nebyla nic jiného, než obyčejná mrcha, která Karisse nesahala ani po kotníky. Vznikl tak svár mezi nimi, kdy si kdykoliv to bylo možné dělaly různé naschvály. Ať už polité šaty, nastrčená noha a různé další možnosti, které je zesměšnily před okolím.

 

Karissa však nebyla někdo, kdo by se vzdával snadno. Ba naopak. Ona se rozhodla ukázat, že bude užitečná a ne jen někdo, od koho se čeká dítě. Kdykoliv tak měla možnost, na různých setkáních, kam jí bylo umožněno jít byla. Stála v pozadí, mlčela, ale poslouchala. Chtěla vědět co nejvíc. To si sama taky zapisovala a dělala si takový hrubý náčrt, aby se v tom orientovala. Šlo většinou o nepodstatné věci, které jako dítě zachytila, ale byl to začátek jejího malého byznysu a jen krok od vytvoření svých slídilů.

 

Jak stárla, Uvědomovala si realitu čím dál, tím víc. Vargmor nebyl ženám moc nakloněn. Do toho přišlo i to, že jí každou chvíli na popud otce, nebo Magnara kontrolovat staří, odporní nechutní mistři, kteří zkoumali, zda je pořád panna. A nebáli se přímo před ní komentovat, jak je perfektně zralá na potomky a další řeči. Nejednou se přistihla, že sama litovala, že se nenarodila v Isskaře. Pak se ale vždy podívala na svého Animuse. A rychle tyhle myšlenky zavrhla. Svou vlčici by nedala za žádnou kočku na severu. Začala si tak uvědomovat další věc. Díky mistrům a pohledům starých šlechticů, kteří by si jí rádi vzali, se jí začaly čím dál víc líbit ženy. První takovou zkušenost měla ve svých 14 letech se svou osobní služebnou. A od té doby s ní udržuje tajný vztah.

​

Po napadnutí Taragonem se akorát ujistila, že Magnar a jeho linie byla naprosto nevhodná na vládnutí, že Taragon se určitě vrátí a ač toužila po trůnu, hlavní motivace byla sjednotit sever. Před jakýmkoliv nebezpečím. Což však v případě Magnara a jeho linie na trůnu nešlo. Nahlas to však nemohla říct. Ani vyloženě spustit povstání. Měla málo spojenců, jestli opravdu nějakého. A tak byla tiše jako myška. Budovala své slídily, které nabírala od různých lidí ve Vargmoru, tak i pár z Isskary, nebo Agrei Dor, když se tam dostala. Začala tak dostávat různé malé informace, byť nebyly nijak zvlášť důležité, ale měla hrubý odhad, jaká byla situace ve dvou dalších klanech. Začala víc sbírat informace a dělat si různé známosti. V armádě se začala vyskytovat častěji a přesvědčila několik vojáků, i otce, aby jí naučili bojovat. S Otcem začala též chodit na lov, aby si osvojila i střelbu z kuše a mohla víc jezdit na animusovi. Z Karissy se tak stal někdo, kdo měl informace, kdo uměl bojovat a kdo měl odhodlání se stát Tsarinou za každou cenu. Jen musí počkat na ten správný čas.

 

V té době tam nebyla, ale velmi rychle se k ní dostaly informace, zvěsti i hlášení, co se stalo na maškarním. Její bratranec byl zabit. Údajně Isskarou. Magnar a ostatní zuřili. Karissu to však nechávalo chladnou. Jednak neměla vůči této větvi už žádný cit, stáli jí v cestě. A za druhé začala přemýšlet. Nedávalo to smysl, proč by Isskara zabíjela Hakana. Na druhou stranu to brala jako jednu z příležitostí. Mohla by se stát Tsarinou, pokud by Magnar a jeho větev zemřeli ve válce. Co se jí však honilo dál hlavou bylo, kdo by z toho měl profit. Napadli jí jen dvě možnosti a ani jedna nebyla vůbec dobrá. První bylo stínozemí, ale tomu nepřikládala velký důraz, protože nevěřila, že orkové umí plánovat. Navíc byli až moc daleko a jak by se sem dostali přes lidi, Räely a elfy. Druhá možnost byl Taragon. Už sem jednou vpadl a rozsvářené kmeny by byli něco, co by se jim hodilo, aby rozšířil svou expanzi. Bylo na čase jednat. Jestli se někdy chtěla stát Tsarinou, nebo spojit kmeny, ten čas právě nastal.