Freya se narodila prvního dne jara roku 1545 v Agorasu. A bohužel byla neplánovaná, což se projevilo na jejím dětství. Otce viděla jen párkrát. A matka jí sice dala nějakou základní péči, ale o moc víc ne. Když bylo Freye okolo pátého roku, poprvé viděla pořádně Agoras a jeho krásu. Nevěděla však, o co se jedná ve skutečnosti. Její matka byla totiž vdaná za jiného a její otec byl z rodu Corax. V té době ani nevěděla, proč jí nemá říkat matko, mami, cokoliv jinak, než paní. Byla malá, a když byli v Agorasu u šlechtické rodiny, kde matka potřebovala něco vyřídit, nechtěně na ní křikla mami i když původně měla jen paní. To odstartovalo hodně nepěkné věci, které naštěstí neviděla, ale následky pocítila hodně silně. Po pár dnech, když matku viděla, byla oholená. I její Animus vypadal jako po šílené bitvě a místo přivítání přišlo bití a následné stěhování do chudší čtvrti v Agorasu, kde žili asi rok.

Po uplynutí roku se matčina výchova změnila úplně. Nejevila o Freyu zájem a za všechno jí spílala. Ač neřekla přesně za co. Za malichernosti přišly facky, pohlavky, či odstrčení. Freya se nevzdávala. Byla malé dítě a nechápala, proč jí matka nemá ráda. Snažila se málo? Musí se snažit víc, což spíš vedlo ještě k větší apatii ze strany matky. Jednoho dne se to však rapidně změnilo a bohužel ne k lepšímu. Matka jí řekla, aby si vzala své věci i Animuse, který byl v tu dobu zavřen a zmizela z domu. Tenhle dům byl prý prodán a ona dostala šanci se vrátit zpět a napravit svou reputaci. Takže když se malá Freya ptala, kam půjdou, tak jí bylo jasně řečeno, že ona jde na ulici a co se s ní bude dít jí nezajímá. Může klidně navštívit svého otce, který je z rodu Corax. A s tímto bez jediného rozloučení jí vyhodila na ulici.

Nějakou dobu se probírala Agorasem a snažila se nějak i přežít. Dokonce se snažila dostat do domu Corax, když tam je její otec. Ale tam to dopadlo ještě hůře. Přesto v ní ten vzdor, že se chce prosadit, že je dobrá dcera v ní zůstával. Ale vztek vůči matce se každým dnem na ulici zvyšoval. Musela však dál. V Agorasu jí jídlo nedali a ukrást si ho opravdu nenechali a tak musela pryč. To znamenalo značný sešup z hor. Měla tak velký strach z neznáma, že i Eir nebyla moc dobrá v létání a ochraně, že nebýt jiného Räela, který je viděl a přilétl jim na pomoc, tak její cesta skončí. Freya byla v bezvědomí a probudila se v nějaké nemocniční budově v Cardasu. Kde se o ní nějak postarali. Když však zjistili, že nemá kam jít i důvod, tak se sice péče nezměnila, ale bylo vidět, že se na ní trochu dívají skrze prsty a po pár dnech byla umístěna do zdejšího sirotčince.

Byl její život lepší? Ano i ne. Měla střechu nad hlavou a ač se na ní vychovatelé koukali divně, tak pořád se jí ujali a nebili jí, pokud neudělala nějakou jo velkou hloupost. Horší to bylo s vrstevníky. Ti se brzy dozvěděli, proč je tady a z jakého důvodu. Takže posměšky typu "nechtěná", "rádoby Coraxová", "nemanželská", se jí vypálili do paměti. A mnohdy se právě s nimi dostala do křížku. V Sirotčinci to jinak bylo v rámci možností obstojnější, čím víc stárla a učila se létat na Eir. Mohla nyní prozkoumávat více okolí a vlastně mohla mít konečně i radost ze života, kterou jí létání a objevování dělalo. Nikdy se však nezbavila touhy patřit k rodině. Pořád v ní přetrvávala ta touha ukázat, že otec by na ní mohl být hrdý. Zkoumala tedy svět, zlepšovala se v létání. Učila se, chtěla být nejlepší.

V době, kdy začal její vojenský výcvik, tak z toho měla rozporuplné pocity. Na jednu stranu musela trénovat v kolektivu, čili opět ty samé posměšky. Na druhou stranu to v ní zanechalo nějaké hodně skvělé pocity. Cítila se, jako ryba ve vodě. Armáda jí svědčila a mohla tak dál zlepšovat své schopnosti. Naučila se s kuší, mečem, kopím a s lukem. Luk s mečem jí sedl nejvíce a zaměřila se nejvíce na tyto vlastnosti, byť ty ostatní teda taky nezavrhovala. Největší úspěch sama považovala, když dokázala sestřelit terč v letu na vzdálenost asi 600 metrů a ne jednou, ale několikrát. Což se málokomu povedlo v základním vojenským výcviku.

Toto rozhodnutí a tyto výsledky jí dost možná předurčili, aby se stala průzkumnicí. Jestli to však byla náhoda, nebo osud, či požehnání samotného Raelwyna, tak její úspěch ve střelbě i obstojný boj zblízka zaujal právě náboráře u průzkumníků, který jí navrhl, aby to nejdřív zkusila u křídel svobody a pokud by to nevyšlo, měla by své místo zde. A Freya rozhodně poslechla a opravdu se tam dostala. Do nejprestižnější skupiny! Byla na tom lépe, než všichni ze Sirotčince, co se jí smáli. Díky tomu cítila i značnou pýchu a povýšenost. Ne však na dlouho. Jak zjistila, že bude její trénink náročný a doslova ubíjející, tak už v některých dnech spíš záviděla těm, co se stali obchodníky, či jen průzkumníky. Dokonce i Eir jí nejednou zpucovala slovně. Nevzdávala se však a snažila se zlepšovat a vydržet. A taky se držela. Byla kadet a měla před sebou poslední rok studia, než by byla plnohodnotně začleněna do křídel svobody. Tento rok byl to nejdůležitější v jejím životě i v jejích plánech ukázat otci, že za to opravdu stojí.