Osobní příběh jednoho obyčejného mladého seveřana začíná stejně obyčejně, jako snad každý druhý příběh. Narodil se jako jediné dítě manželskému páru na území Isskary. Dalo by se říct, že se na první pohled jednalo o poměrně šťastnou rodinku, ale všechno bývá na veřejnosti krásné než potom za zavřenými dveřmi. Je pravda, že jako novorozenec si toho Emer nepamatuje tolik, jako z dob, kdy začal konečně chodit a postupně i žvatlat. Už od tak nízkého věku nedostával pořádnou rodičovskou lásku, jakou by si mohl přát. Ono by se možná i dalo říct, že se stal takovým menším omylem než chtěným. Alespoň takhle mu to bylo naznačováno pravidelně z otcovi strany. Matka se o něj chtěla postarat. Pochovat ho, když se praštil do hlavy nebo si odřel koleno, ale měla zákaz. Otec chtěl ze svého jediného syna vychovat pořádného chlapa, a ne nějakou slečinku. Takže by se dalo říct, že jediný, kdo se o něj tak nějak staral byla právě Teles. Tygřice, která doprovází už od prvních vteřin jeho života. Je to vlastně jeho nejlepší kamarádka, kterou může mít. I když jsou oba úplně odlišní, podporovali se.

​

Bylo mu čtrnáct let, když udeřila morová epidemie, která zastihla i část severu. Nebylo to nic příjemného, občas viděl ta těla těch, kteří to nezvládli. Jeho otec ho brával s sebou na obchodní cesty často na hranice severu s jihem, ale aspoň tehdy měl rozum a nevzal ho. Nechal ho na těch pár dní doma s matkou a už se nevrátil. Bohužel ho dostihlo to nejhorší, co mohlo a nakazil se právě touhle ohavnou nemocí, která ho přepadla. A tak tehdy Emer přišel o otce. Možná to znělo od něho opravdu ošklivě, ale jeho tělem projela jistá úleva. Najednou mohl krásně navázat vztah se svou matkou, když jí to bylo zakázané. Konečně ji také mohl obejmout a popovídat si s ní jako se svou matkou. Ale také přišla jistá povinnost, které se musel tehdy chopit jakožto jediný muž v rodině a tou se stalo vydělávání peněz na nějakou tu obživu. A nebylo to úplně nejjednodušší. Napřed to zkusil u rybářů. Vyrážel s nimi na moře, pomáhal jim chytat ryby, a dokonce ho to bavilo. Párkrát s ním byla i Teles, ale u té se projevilo něco jako mořská nemoc, a tak na něj vždycky čekala pak v pohodlí domova s matkou. Poté společně vyčkávali, až se mladí Emeradus vrátí. Bohužel mu ta práce nevydržela moc dlouho a musel tam skončit. Musel se začít starat o mámu, která náhle onemocněla.

​

V jeho jednadvaceti se matka z nemoci dostala. Zjistilo se, že byla otrávena rybou, kterou Emer vylovil a způsobilo jí to další obtíže. Slíbil jí, že si najde něco jiného, aby se o ní mohl postarat a dal se na lov zvěře. V tom mu pomáhala i Teles. I když občas ta kořist byla dost potrhaná a kůže se nemohla potom prodat, masa pořád bylo dost. A ve volných chvílích, když nemohl najít žádnou lesní zvěř, začal vyřezávat ze dřeva. Napřed začal obyčejnými věcmi, jako jsou třeba lžíce, misky nebo nějaké tvary. Postupem času se dal na vyřezávání různých sošek, které ho začaly bavit. Matka mu poradila, aby to zkusil i na trhu s tím a opravdu se mu to vyplatilo. Sice ne moc u dospělých, ale u dětí rozhodně. Byl rád, když viděl ten dětský úsměv na rtech, a dokonce jim i kolikrát nechal figurku jen tak a nic za to nechtěl. Měl dobré srdce po matce.

​

Bylo mu osmadvacet, když měl zrovna volný den. Z lesa se vrátili poměrně brzo, na trhu prodali všechno chtěli a rozhodli se, že si chvíli užijí chvilku klidu pro sebe. Prošli se do lesů, kde si Emer sehnal ideální polínko dřeva a přesunuli se zpátky do Isskary, kde se usadili na schodech v jedné uličce. Začal si tam vyřezávat figurku a tentokrát použil jako předlohu ležící Teles, která odpočívala. Ani nevěděl, jak dlouho tam byli a jak dlouho se tam zdrželi. Ale věděl, že začínala mít jistou podobu, když kolem nich prošla menší skupina osob, kteří vypadali poměrně důležitě. Nevěnoval jim moc pozornost. Pokračovali po schodech dál, než se nakonec zastavili a bavili se. Emer je slyšel jen tlumeně a pochytil snad každé třetí slovo, než k němu jeden došel. Ani se neměl k tomu, aby k němu pozvedl svou tvář, než mu byla hlava zakloněna pomocí chycení za vlasy. Najednou se díval do tváře poměrně starému muži, který si ho přeměřoval pohledem. Teles byla v pohotovosti, ale byla obklíčená dalšími kočkovitými šelmami. Už se chtěl zeptat co se děje, oni nic vážného neprovedli, a hlavně tyhle muže viděl poprvé v životě. Ale nedostal se k tomu. Nakonec mu bylo řečeno, že musí jít s nimi, protože se stal novým členem rady. Nechápal, o co jde a proč si vybrali zrovna jeho, ale nesměl nijak protestovat, jinak ho zabijí. Ani nestihl cokoliv říct své matce a najednou zmizí.

​

A než se nadál, najednou byl členem rady madam Casorie. Vlastně podle něho je ta rada jen jako taková dekorace, protože mu nikdy nepřišlo, že by dávala nějak jasně na jejich rady. Nebo spíše na rady těch ostatních. Emer byl spíše ten člen, který se často zdržel hlasování nebo jen tiše přikyvoval či se snažil podat nějaký dost neutrální návrh. To se členům pořádně nelíbilo, ale tolerovali ho. Vlastně jeho jediné funkce byly ty, aby zaplnil místo po zemřelém a také snižoval věkový průměr rady. To je vlastně tak nějak všechno, co on tam dělá. Ale také se jeho život dost změnil. Má se mnohem lépe, snaží se stále starat o matku a když má volnou chvíli, dokonce ji jede s Teles navštívit. Nechce ji nechat doma samotnou a aby měla pocit, že přišla o svého syna. Pořád s ní udržuje kontakt.