Dareon Risberg | Elderia RPG

DAREON RISBERG

YOU GAVE ME PEACE IN A LIFETIME OF WAR.

23.03. 1542, Agran, Agrei Dor | Severský jezdec | Voják || FC: Arnas Fedaravicius || Hráč: Denya

Manželka: ---

Mladý seveřan, který se rozhodně nezapře - jak výškou, tak urostlým tělem i temperamentem. Na svůj mladý věk, má za sebou jednu bitvu a několik bojů, což mu trochu zvedá sebevědomí, Má tedy s bojem bohaté zkušenosti které se nebojí použít. Jen tak si od někoho nenechá skákat po hlavě a nedovolí nikomu, aby s ním zametal. Jednak je to voják, co už má něco za sebou a jednak je natolik dominantní, že jen těžko před někým sklopí hlavu a nechá si rozkazovat. Takovou moc nad ním měl donedávna pouze otec a dříve velitel, ale ty doby jsou dávno pryč. Sice otce stále respektuje, ale nedá se říct, že by ho poslouchal. I přesto v něm ale někde hluboko je touha se s otcem usmířit, akorát se bojí toho, co by pro to byl ochoten udělat. Zvykl si na určitou svobodu a být vlastním pánem. Nerad poslouchá co by měl a neměl dělat. Ani na cizí rady příliš nedá a řídí se hlavně sám sebou a svou hlavou, která je věčně tvrdohlavá, nadutá a sem tam natvrdlá. Spíše víc jedná, než myslí. Není vyloženě hloupý, ale ani natolik chytrý, aby z něj mohlo být někdy něco víc. Ani by se o to nesnažil, protože je spokojený s rolí, kterou zastává. Hertugem či baronem by být nechtěl. Tahle postavení jsou až příliš svazující a on je radši, když se může starat jen sám o sebe a sloužit vlasti jako voják.

Občas mu některé věci nedochází a sem tam se snadno naštve a nechá se ovládnout emocemi. Problémy a překážky řeší mečem a nebo pěstmi. Na slova ho příliš neužije a když už ano, tak záleží v jaké společnosti se nachází. S přáteli je otevřený, úsměvný a dokáže si užít dobrou zábavu. Jen se na té zábavě nesmí dotknout alkoholu, neboť když se opije, bývá agresivní. A s lidmi, které nezná a kteří jej otravují, je otrávený a mrzutý jako medvěd. Zvlášť příliš ukecané a zvědavé lidi nemá v lásce a lezou mu na nervy. Nedokáže se naladit na jejich vlnu. S takovými ale přijde do styku jen málokdy, neboť se jim záměrně vyhýbá, stejně tak bohatým namyšlencům, kteří mu často nestojí ani za pozdrav či pohled. Neuznává muže, kteří odmítají bojovat za svou zemi a bere je jako vlastizrádce a zbabělce. Byl vychováván v myšlence, že mužova povinnost je chránit rodinu a svou vlast. A s touto myšlenkou žije dodnes a řídí se jí. Pokud vypukne další bitva, bude bojovat znovu. A pokud se bude bojovat o jeho rodné město, rád za něj položí život. Je přesvědčený, že nic na světě nedokáže změnit jeho názor. Svých myšlenek a názorů se drží pevněji, než blecha kožichu. Když je o něčem přesvědčený, nedá se s ním hnout. Ne že by s ním obvykle šlo hnout i fyzicky. Není to zrovna žádný drobek. Jeho 192 centimetrů schová jen těžce.

Celý život byl zvyklý ukazovat svou tvrdou stránku, která se opírala o nějakou tu jeho jemnou část, která v něm zůstala po matce. Snad jen díky matčině vlivu, se nepřidal k Magnurům a nestal se z něj bezcitný stroj na zabíjení. Nikdy by nezabil dítě či ženu. A nebo neozbrojeného muže či kohokoli, koho by nemusel. Jen v rámci sebeobrany, obrany svých blízkých či vyloženě bitvy, kde by zabíjel pouze nepřátelské vojáky, nikoli civilní obyvatelstvo. Měl určité zásady a pravidla, dle kterých fungoval. Je čestný. Nikdy by nikoho nebodl do zad. Vyznává férové souboje meč proti meči a nebo stará dobrá pěstní nakládačka. A že takových rvaček má za sebou taky hodně. Buď kvůli tomu, že se nechal vyprovokovat, on někoho vyprovokoval a nebo když se opil. Tehdy bývá agresivní a chová se opravdu zle a jako naprosto jiný člověk. Nejspíš se v něm při opilosti probouzí ta vnitřní temnota, kterou nasbíral na bojišti. Z války se člověk nikdy nevrátí úplný. Něco zanechá na bojišti společně s mrtvými těly, kterým vzal život. Občas má špatné sny, kdy se mu zdá o smrti a bojování. V jeho nočních můrách ale nejčastěji vystupuje jeho sestra. Když se mu tohle zdá, vždycky se celý šokovaný budí a celý propocený a udýchaný. S její smrtí se nikdy nesmířil a neustále se za to viní. Je za to sám na sebe naštvaný a svůj vztek občas ventiluje do svého okolí.

Už několikrát byl za svými limity, překonával svoje rekordy a hrál si na svého vlastního superhrdinu plného síly, energie a nezničitelné vůle bojovat dál a dál. Rád tvrdí, že má nezlomného ducha. Bojování je něco, co umí nejlépe. Byl tak vychováván a cvičen - prakticky nezná nic jiného. Nemá rád autority, ale když si získáte jeho respekt, tak máte silného spojence na své straně. Zároveň když se jej někdo snaží obelstít či obelhat, nezná slitování. Nemá rád lidi, kteří jsou chytřejší než on, protože on moc chytrý není. Sem tam mu chybí logické myšlení ohledně emocí a nebo mezilidských vztahů. Myslí spíš pěstmi, tím co má mezi nohama a na mozek už nezbývá tolik místa. Občas bývá i dost nechápavý a někdy mu trvá, než mu něco dojde. Některé formy metafor například vůbec nechápe, stejně tak poezii a jiné věci spojené s knížkami. Knížky mu neříkají absolutně nic. Svět knížek je mu vzdálený asi jako Agrei Dor od Argellonu. Navíc číst neumí nijak zvlášť obstojně. Zasekává se a některá písmena mu dělají problém. Vědomostí má asi tolik, kolik sám potřebuje, takže s nějakými chytrými fakty u něj nepočítejte.

Každý má ale i své světlé stránky, stejně tak i Dareon. I když byste to do něj neřekli, dokáže docela dobře naslouchat. Tím, že často drží jazyk za zuby, poslouchá a dívá se na vás s tím svým pohledem štěněte, občas můžete říct, že snad má nějaký to povědomí o empatii pro druhé, i když to tak úplně není. Ne že by ji vyloženě neměl, ale spíš si to plně neuvědomuje a není zvyklý jí nějak extra projevovat, tudíž si myslí, že to ani nedokáže. A dobrá věc je, že pokud mu něco řeknete, něco osobního, tak to u něj i zůstane. Osobně nemá rád práskače a nějaké pomluvy, takže ať mu řeknete cokoli osobního, nechá si to pro sebe a neřekl by to ani za zlaté prase. Sám má svá tajemství, například i to, že někde v hloubi své duše touží po někom, kdo by mu ukázal něhu, kterou on příliš nezná. Podvědomě by chtěl najít jinou cestu, než tu, kterou právě jde, ale nahlas by to nepřiznal. Zatím se plouží světem, nenechá si do ničeho mluvit a nebo si pomoct. Na to je příliš hrdý jako hřebec a tvrdohlavý jako mezek. Vnitřně taky bojuje se svým žalem a pocitem viny, které jsou zároveň strůjcem jeho hněvu. Dle jeho názoru je hněv lepší než slzy, bolest a nebo zármutek. Za tímhle se asi snaží skrýt svou vlastní zranitelnost.

Zbožňuje psy a kočky. Kdyby mohl, klidně by si lehl někde a mazlil se se štěňaty a koťátky celý den. Má slabost pro drobné a roztomilé tvory, u kterých má silnou potřebu je chránit a mazlit se s nimi. Jeho pravá podstata se samozřejmě snáz projevuje, když je v naprostém klidu a má dobrou náladu. Jakmile si ho získáte, tak budete mít na své straně oddaného přítele se silným ochranářským pudem a neutuchající touhou rozdrtit všechno, co vás ohrožuje, protože další milovanou osobu už v životě ztratit nechce. Když se na vás upne, nezkoušejte ho odehnat zlým způsobem, vlastně žádným způsobem. Rád se stará a když mu to zakážete a nebo dáte najevo, že už ho nepotřebujete, snadno mu tím zlomíte srdce a samo sebou ho přivede k nepříčetnosti. Pod tou slupkou vzteklouna, je to trochu takový ňouma, co akorát potřebuje ukázat, jak se věci ve skutečnosti mají a že život není jen o bojování, ale i o jeho skutečném žití.

Dareon se narodil jako prvorozený syn roku 1542 ve městě Agran, svému otci Dargunovi a své matce Moraně. Po třech letech se dočkal i mladší sestry Darielly. Už jako chlapec společně s Maugrimem Darielle slíbili, že jí budou vždycky chránit. A to také plnili. Žili v hlavním městě, na jeho předměstí. Otec sloužil u městské hlídky, matka byla vyhlášená švadlena a zároveň byla vojákem v záloze. Domácnost vlků si vedla poměrně dobře a Dareon chtěl jít ve šlépějích svých rodičů - stát se vojákem a sloužit své vlasti. Před vypuknutím morových epidemií, které se naštěstí Agrei Doru vyhnuly, se připojil už jako sedmiletý na vojenskou akademii v Agrei Dor, kde strávil pět let, než se přesunul do Vargmoru, aby zlepšil své dovednosti, co by vlčí jezdec a voják. Ve Vargmoru strávil od dvanácti let do šestnácti, kdy pravidelně jezdíval domů, aby dohlížel na sestru. Ta chtěla být naopak švadlenou, ale její zájem nebyl věčný a když měla třináct let, tak se nakonec i ona připojila k vojenskému výcviku.

V lednu 1559 se Dareon zamiloval do stejně staré hertugy z Vargmoru. Oba dva měli podobné zájmy, oba dva sloužili v armádě a rozuměli si. Sigrid se mu líbila každým coulem a tehdy měl poměrně jasnou představu o tom, že si jí po vojenských zkouškách vezme. Tak nějak věřil, že mu řekne ano. Náklonnost mu opětovala, nespočítal by kolik polibků si vyměnili a kolikrát se tiskli tělo na tělo. O nevinnost jí však nepřipravil, na to si jí až příliš vážil a chtěl, aby se to stalo při svatební noci. Svou náklonnost jí dával najevo po celý rok 1559 i rok 1560 a ona mu ji stále opětovala. V létě téhož roku, ještě před finálními zkouškami, se nakonec vyslovil a požádal ji o ruku. Toužil po ní a toužil po tom, aby si ho vzala a byla jenom jeho. Během těch necelých dvou let minimálně pětkrát ze žárlivosti zbil její nápadníky, za což si pětkrát vysloužil i zadržovací celu. Jeho vyslovení jí sice potěšilo, ale odmítla ho.

„Jsi úžasný muž Dareone. Vážím si tě, opravdu. Ale nemůžu si tě vzít." Pověděla mu, když stáli před branami Vargmorského města. Dareon párkrát zamrkal a nechápavě se podíval na Maugrima a pak zase na ni. „Proč ne? Udělal jsem něco blbě?" Zeptal se. Toho se dost obával. Sigrid si povzdechla a sundala si kapuci s jemným kožíškem. „Nic jsi neudělal špatně jen... jsem dospěla k názoru, že se k sobě nehodíme. Navíc se ještě nechci vdávat." Začala. „Jsi příliš zbrklý. Já ti to nezazlívám, ale... nemůžu být s mužem, který si mě nárokuje, jako nějaké území a zmlátí každého, kdo na mě jen promluví." Dodala dlouze a Dareon na ní zůstal zírat, jako na blázna. Mírně pootevřel pusu, ale nevěděl, co na to říct. Chvíli mu trvalo, než to vlastně vstřebal a mohl reagovat. „Zbil jsem jenom kretény, co ti dělali nechutný návrhy!" Vyhrkl. „Jak dlouho mě znáš? Pomalu dva roky kolem tebe kroužím a dávám ti najevo, jak moc mi na tobě záleží a ty-" Ani to nedopověděl, neboť mu Sigrd skočila do řeči. Její vargmorská nátura se probrala. „Posloucháš se?! Jsi sobec! Myslíš jenom na sebe a na svoje pocity. Nech mě na pokoji." Ukázala na něj prstem a pak se otočila i se svou vlčicí prošla branou do města a zanechala tam Dareona osamoceného.

Po nevydařeném požádání o ruku se to Dareon pokusil ještě napravit, ale nakonec se on a Sigrid přestali bavit i scházet a když v zimě 1560 Dareon sloužil vojenské zkoušky, tak opustil Vargmor vrátil se zpátky do Agrei Dor. Byl z něj oficiální voják a člen armády. V časech míru ale zastával funkci jako městská stráž, kdy sloužil pod svým otcem. Dareon poměrně ochladl a na vztahy ho příliš neužilo. Uzavřel se a začal si s dívkami užívat jednorázově. Své pocity se rozhodl nedávat příliš najevo a určité rysy chování z vargmoru, se na něj začaly projevovat. Stal se hrubým, zlým a poměrně agresivním. Netajil se mlácením opilců a nebo úchylů v místní věznici. Městská hlídka a časté pití alkoholu z něj udělali poměrně nesnesitelného mladého muže, který v hlídce začal stoupat vysoko a nakonec se stal i kapitánem městské stráže v roce 1561.

Mír však netrvá věčně a v roce 1562 nastal několika měsíční konflikt mezi taragonskou armádou a severskými jezdci. Dareon byl okamžitě poslán na frontu bránit hranice a udržovat lidskou armádu zatlačenou. Na bojišti strávil od začátku války až po její konec dlouhé měsíce. Ke konci války, kdy tlačili Taragonce dál na jih, se dozvěděl, že povolávací rozkaz dostala i jeho sestra. A to až tehdy, když mu zachránila život před nepřátelskou střelou, jenž odrazila svou sekerou. Dariella však nebyla tak zkušená, jako Dareon a n bojišti byla první den, zatímco Dareon již měsíce. Neměla ponětí o tom, jak vypadá válka. První rána přišla velmi znenadání. Vystřelená balista probodla její vlčici skrz na skrz žebra. Alva byla na místě mrtvá a Dariella se svíjela na zemi v agónii bolesti, která jí přivedla do bezvědomí. Dareon okamžitě běžel k jejímu tělu, ale i s Maugrimem byl smeten taragonskou jízdou. Po bitvě nalezl jen ledové ostatky Alvy, ale sestřino tělo nikde. Našel stopy po tažení směrem na jih, kudy prchly taragonské jednotky. Maugrim cítil jeho emoce a slyšel jeho myšlenky. Zavrčel a nechal na sebe Dareona nasednout, aby taragonce mohli pronásledovat do lesů za hranice. Sice se měl stáhnout jako zbytek jezdců, ale jeho sestra byla někde tam a on jí musel dostat zpátky.

Pronásledoval je pár hodin. Pozabíjel dvě drobné tlupy lidských vojáků, kteří se skrývali v lesích, ale až v té třetí svou sestru nalezl. Skupina to byla početnější a neobešel se bez několik zranění. Když Maugrim odtrhl poslednímu člověku hlavu od těla, tak Dareon přispěchal k ležící sestře u ohniště. Ležela tam jako mrtvá. Nehýbala se, i když měla oči otevřené. Byla polonahá, do krve zbitá a pravděpodobně mnohonásobně znásilněná. Se ztrátou duše byla jako tělo bez duše a taragonci toho brutálně zneužili. Zneužili jí. Dareon ji vzal do náruče a nedokázal zabránit slzám. Dariella na něj po necelé minutě bezduchého zírání do prázdna, konečně pohlédla. Pozvedla zakrvácenou ruku a letmo se dotkla bratrovo tváře. „Dal... jsi mi slib.." Zachroptěla tiše. Dareon si ani neuvědomil, že tím naposledy vydechla a zemřela.

Na sever se vrátil s jejím tělem, které bylo náležitě uctěno a pohřbeno společně s jejím animusem. Dareon nebyl schopen dál vykonávat funkci kapitána městské stráže a opustil i městskou hlídku. Na dlouhé dva roky se zašil v agreidorské kovárně, kde si vybíjel vztek, pil a když nebyl v práci, tak se někde rval. Tížil ho pocit viny, budil se z nočních můr, trápilo ho trauma z toho, čím si prošel... válka a ztráta sestry si z něj uzmuly až příliš velké sousto. Dlouhé se nedokázal zapojit do společnosti a ani nechtěl. Doma čas příliš netrávil a nakonec na podzim 1564 odjel z města na venkov, kde se věnoval lovu, vypomáhal s těžbou dřeva, prodával kožešiny a v roce 1565 se vrátil do Agranu.

Na severu se po dlouhé době začali ztrácet jezdci a jejich animusové. Lidé potají pronikali za hranice a lovili místní lid a jejich zvířata. Dareon se dobrovolně v zimě 1565 přihlásil jako strážce a zároveň fungoval jako lovec lidí. Lovec lovil lovce. Stalo se to jeho novým posláním, při kterém mohl dostát alespoň trochu spravedlnosti a ulevit své vině. Život své sestře sice vrátit nemohl, ale mohl zachránit život jiným. Na jaře 1567 ho otec bez jeho svolení zasnoubil s hertugou Inerou Hjaskenn. S Inerou se setkal za tu dobu asi zatím pouze dvakrát a dával jasně najevo, že o ní nestojí.

MAUGRIM

Pohlaví: Samec || Barva očí: Zlatá

Barva srsti: Černá || Výška: 201cm

Stejně jako Dareon je dominantní, ale přesto klidnější a ne tolik prudký. Spíše se v jeho charakteru projevuje Dareonova skrývaná jemnost a určitá forma myšlení typu 'Tohle vyřeším hlavou a ne pěstmi.' Maugrim je taková Dareonova kotva a dokáže jej v určitých chvílích uklidnit a o něčem přesvědčit.

Jeho znásobeným povahovým rysem je silný ochranný pud a jistá forma majetnických sklonů. Dareon může působit s nezájmem, ale co Maugrim olízne, to už patří jemu. Ať už to jsou různé věci a nebo dokonce osoby.

Přes levé oko má ne tolik viditelnou jizvu od nože. Zázrakem neoslepl. Drobné jizvy má i na čenichu. Miluje válení a norování čumákem ve sněhu. A když je na to vhodná chvíle, rád se mazlí a zapomíná na to, že je těžký jako kůň.

Když se opije, je agresivní. Snaží se proto alkoholu vyhýbat co to jde.
Z duše nenávidí Taragonce. Taragonští vojáci mu znásilnili a zabili sestru.
Trpí nočními můrami.
Mezi roky 1561 a 1562 zastával funkci kapitána městské stráže v Agrei Dor.
Boky hlavy si pravidelně holí.
Na pravém boku hlavy má tetování severských run.
Rád pozoruje polární záři.
Momentálně se věnuje lovu a eliminaci lidských lovců na severu, kteří unáší Icelänťany a jejich animuse.

OCENĚNÍ ZA AKCE

OCENĚNÍ ZA POSTY