Casoria se narodila krátce po přelomu roku korunní tsarevici Devie, a jakožto prvorozená dcera byla záhy dědičkou své matky. Přišla na svět uprostřed silných sněžných bouří, od jejího prvního dechu to Casoriina babička, tsarina Kalisa, považovala za znamení od bohyně Iceläntie a Casorii od té chvíle ráda nazývala požehnaným zimním dítětem. Od útlého věku byla primárně v péči kojných, později chův, ale hlavně se o ni starala a často jí sama učila právě Kalisa. Casoriina matka, Devia, nikdy neměla pevné zdraví a její první porod jí na půl roku upoutal na lůžko. O tři roky později se Casorii narodila sestra, která dostala jméno po první tsarině z jejich rodu; Wela. I druhý porod byl pro korunní tsarevici těžký a dvorní mistři se obávali toho, že by další porod nemusela přežít, po narození Wely byla Devia zesláblá a téměř neopouštěla své komnaty. Zatímco o Casorii pečovala výhradně Kalisa a od útlého věku se jí snažila připravit na roli nové tsariny, neboť věděla, že je její vlastní dcera příliš slabá a její místo dozajista zaujme její vnučka, o Welu naopak výhradně pečoval jejich otec Erion, který se jako jediný netajil tím, že svou tchyni a tsarinu nemá v lásce, ale byl ušetřen tradičnímu vykleštění či rovnou oprátky jen proto, že Kalisa věděla, že její dceru miluje. Mezi Casorií a Welou už v raném věku vznikala propast, sestry si nerozuměly a každá měla odlišné názory. Zatímco Casoria většinu informací a názorů přebírala od své babičky, Wela naopak souhlasila s tím, co si myslel její otec, nejednou se kvůli tomu pohádaly a jen těžko se dokázaly usmířit.

​

Pět let po narození Wely se jim ke konci roku 1550 narodila další sestra, Medea. Ačkoliv jejich matka porod přežila, její stav se nelepšil a tři měsíce po narození své třetí dcery zemřela. Zatímco Wela strávila několik nocí zavřená v komnatách, odkud se ozýval její truchlivý pláč, pro Casorii byla matčina smrt jen dalším krokem pro Kalisu, která své vnučce vysvětlovala, že nikdy nesmí dát najevo před lidmi své slabosti a smutek. Tsarina sice své dceři vystrojila pohřeb hodný dědičky Isskary, avšak neuronila ani slzu. Erion se sice tvářil jako zdrcený vdovec, kterému zůstaly jen tři dcery, avšak ve stínech začal podnikat kroky, jak se tsariny Kalisy zbavit a ovládat trůn za pomoci své nejstarší dcery. Isskarská tsarina měla ale šestý smysl pro vycítění jakékoliv zrady a než Erion stihl podniknout patřičné kroky, nechala ho tajně zavraždit, a rok po pohřbu své dcery tak pohřbívala i jeho. Casoria si s otcem příliš nerozuměla, tudíž neoplakala ani jeho, zatímco její mladší sestra se mohla zbláznit smutkem.

​

Pro Casorii byla následující léta poměrně klidná a zcela bezstarostná, od své babičky se učila to, co potřebovala znát, vědět a umět jakožto její oficiální dědička. Když jí bylo sedmnáct let, Kalisa jí vybrala manžela, kterého považovala za dostatečně schopného, aby Casorii v budoucnu stál po boku, jakmile převezme trůn. Casoria se s Wyranem částečně znala, pocházel ze starého Isskarského rodu, který kdysi pomohl Arsenievům na trůn. Krátce po zásnubách proběhla i svatba, a ač se příliš neznali, dokázali si poměrně rychle přijít na chuť a dalo by se říci, že mezi nimi proběhlo vzplanutí a chovali k sobě určitý druh lásky. Rok poté zemřela tsarina Kalisa a Casoria po ní zdědila trůn. Samu sebe považovala za připravenou, avšak netušila, kolik času vládnutí zabere, což se nelíbilo Wyranovi, a mezi novým tsarským párem vznikaly neustálé hádky, které ustaly až po čtvrt roce, kdy Wyran na několik týdnů odjel do Agrei Dor a doprovázela ho Casoriina sestra Wela, která chtěla hlavní město poznat. Oba se navrátili jen chvíli před tím, než byly hranice severu napadeny Taragonem. Pro Casorii to byla první výzva, ke které se ale postavila čelem, sama dokonce chtěla navštívit frontu a podpořit Isskarské vojsko, avšak ze strany rádkyň to bylo zamítnuto, a na frontu byl vyslán Wyran, kterého Casoria už v té době podezřívala z nevěry, po svém návratu z Agrei Dor jí více méně přehlížel a trávil čas za pevnými zdmi tsarského sídla. Její podezření se prohloubilo ve chvíli, kdy se dozvěděla, že si její sestra Wela vydupala, že chce jet na frontu taky, jakožto prozatímní dědička své sestry.

​

Ať už ale byla Casoria sebevíc podezíravá, musela se věnovat ochraně hranic. Manželské a rodinné záležitosti začala řešit až později, Wyran po návratu stále nebýval doma, a dokonce ani její sestra. Aby Casoria ulehčila svému svědomí, jednou Wele oznámila, když jí konečně zastihla, že jí zasnoubí s některým z vlivných mužů Isskary, kterého si bude moci sama vybrat za svého manžela. Wela s ní překvapivě souhlasila, ale hned na druhý den se Casoria dozvěděla, že její sestra uprchla do Agrei Dor. Nechala po ní pátrat, ale zdálo se, jako by se po její sestře slehla zem, zvědi jí nedokázali najít a i ti nejlepší stopaři se vraceli s prázdnou. Až o několik měsíců později se její sestra vrátila, při návratu jí doprovázel i Wyran, který Casorii oznámil, že chce jejich manželství anulovat a chce si vzít Welu, která v náruči držela malé miminko. Casorii tehdy zapadli všechny kousíčky skládačky dohromady, svou sestru i manžela uvrhla do žaláře a jejich dítě předala do rukou chův s jasným příkazem, aby jí neteř nenosily na oči. Oba je krátce na to obvinila ze smilstva, a sama se musela usmívat nad tím, jak mileneckému páru došlo, jaký trest je čeká. Casoria nejprve nechala své manželství anulovat, záhy ale vlastníma rukama svého bývalého manžela vykastrovala a zbavila ho mužství, jeho ale nechala zavřeného v žaláři s tou nejlepší lékařskou pomocí. Svou sestru dle tradic obřezala, k Wele tehdy už nic necítila a úmyslně jí způsobila více bolesti, na lékařích už poté nechala, aby její sestře odstranili ňadra.

​

Zatímco svou sestru vyhnala až za hranice Isskary pod výhružkou, že jí popraví, pokud se někdy vrátí, Wyrana si ponechala u sebe. Nechávala ho mučit, mučila ho do té doby, dokud nežadonil o smrt, kterou mu nedopřála, ale naopak mu oznámila, že s ní bude jako její osobní vězeň do konce svého života. Wyran se se svým novým osudem nedokázal smířit, u dvora měl pár přátel, které nakonec uprosil, aby jeho animuse zabili a on mohl zemřít s ním. Opravdu to udělali, ale ač si Wyran přál zemřít sebevíc, smrt jako by ho odmítala. Nezemřel a naopak se z něj stala spíše chodící schránka pro zbytek jeho duše, ztratil veškerou naději a zcela se Casorii podřídil. Pár měsíců poté se ke Casorii doneslo, že Wela na následky svých zranění nakonec zemřela. Bylo jí nabídnuto sestřino tělo, ale to Casoria nechala spálit za hranicemi Isskary s přáním, aby Wela nikdy nedostála klidu a její duše neputovala do ráje.