Caelthas se narodil do doby, kdy jeho rod ještě nedržel Taragonský trůn a jeho otec byl lordem, který zasedal v radě krále Haldira Taragonského. To je asi tak všechno, co o svém otci ví, Carthas Morandon zemřel dva roky po narození svého druhého syna, a Caelthasova matka o něm nikdy příliš nemluvila. Ani s tou si nebyl blízký, společně se svým bratrem byl převážně v péči chův a později učitelů, ale ač Caelthas trávil dětství hlavně se svým bratrem, ani s tím se nedokázal příliš sblížit. Igaros vyrůstal s vědomím, že až dosáhne patřičného věku, tak převezme postavení jejich dávno zesnulého otce, na to se ho jeho učitelé snažili také připravit a Caelthas v tom byl upozaděn. Na bratra si tak už v určitém věku vypěstoval zášť, zpočátku to byla pouze dětinská žárlivost a nedostatek pozornosti, záviděl Igarosovi vše, co měl, kolik kolem sebe měl lidí a že to on byl tím druhorozeným synem, který pro nikoho nic moc neznamenal. Jeden čas se ze zoufalosti a touhy po pozornosti snažil získat onu pozornost právě od své matky, která ho ale odmítala a měla k němu až chladný přístup. A než stačil Caelthas více dospět a zeptat se jí, proč ho jako malé dítě odmítala, tak zemřela, a jemu bylo dlouho záhadou, co jí v jejím životě postihlo natolik, že se sotva podívala na své syny. Na matku ale postupem času zcela zapomněl a její chladný přístup vypudil ze své hlavy, částečně i musel, protože se jeho bratr oženil s princeznou Almerou, čímž se dostal k trůnu.

​

Caelthasova zášť vůči bratrovi se ještě více prohloubila, když viděl královskou korunu na jeho hlavě. Čím byl ale Caelthas starší, tím spíše dokázal vidět hnilobu v bratrově srdci, navenek se snažil tvářit jako věrný bratr, ve kterém může nalézt podporu, ale s přibývajícími roky jeho vlády se od bratra začal pomalu distancovat. První rozkol mezi nimi se objevil v roce 1520, kdy Igaros v Taragonu založil svou vlastní církev, Caelthas se s ním tehdy pohádal a bratr ho za to vyhnal na dva roky do Tarandiru. V Tarandiru se později seznámil s lady Mereyou, tehdy mladistvý Caelthas byl přitahován její ohnivou povahou a určitou vzpurností, líbilo se mu, že chtěla porušovat pravidla a vzpírala se všem Taragonským tradicím. Caelthas se svou náklonností k lady Mereye později netajil, avšak jeho zalíbení se muselo donést i k Igarosovi, který ho roku 1523 povolal zpátky do Taragonu. Igarosovi dýchala náboženská válka na krk a nutně potřeboval koruně sehnat mocné spojence, ne každý s jeho vládou souhlasil a ne každý chtěl svého krále podpořit ve válce s církví. Caelthase proto narychlo zasnoubil s lady Aelinne, rod Grevenů byl starý a mocný Taragonský rod, a Igaros potřeboval vojsko Aelinnina otce.

​

Caelthasovi bylo devatenáct, a lady Aelinne bylo čerstvě dvanáct, když byla donucena si ho vzít za muže. Navzdory tomu, že byla Aelinne dle Taragonských tradic a zákonů již žena, Caelthas si jí odmítal vzít, byla pro něj příliš mladá a považoval jí za dítě, v bílých svatebních šatech mu připadala jako panenka pro malé děvčátko a protestoval dokonce i při samotném obřadu. S Aelinne se oženil až poté, co mu Igaros začal vyhrožovat oprátkou, pokud si lady Greven nevezme za ženu, Caelthas se ještě na poslední chvíli snažil s bratrem smlouvat, částečně bral ohled i na Aelinne a trval na tom, že s ní neulehne na manželské lože, protože je ještě příliš mladá. Igaros s tím nejprve souhlasil, jen aby byl obřad završen, ale jakmile byli církví prohlášeni za manžele, Igaros svá slova vzal zpátky a trval na tom, aby jejich sňatek byl naplněn. Pro Caelthase to byl nejhorší den v jeho životě, bratrovi se nemohl postavit, sžírala ho bezmoc, a ač byl vychován v kultuře, která považovala ženy za méněcenné, své mladičké nevěstě nechtěl ublížit. Sňatek naplnil opět jen pod Igarosovou výhružkou, že pokud to neudělá, pak sám s Aelinne stráví noc a jeho uvrhne do žaláře za neuposlechnutí svého krále. Caelthasovi se ten večer vryl natolik do paměti, že si ho pamatuje i ve svém stáří a do dnes toho lituje.

​

Ačkoliv to Caelthas udělal nedobrovolně a částečně i proto, aby Aelinne ochránil před Igarosovou zvráceností, jeho žena ho od té chvíle měla za monstrum, které si jí vzalo násilím a úmyslně jí ublížilo. Jejich sňatek byl naplněn a Igaros byl spokojený, měl armádu lorda Grevena, kterou využil ve své hloupé náboženské válce, a zatímco se Igaros věnoval primárně tomu, Caelthas začal plánovat jeho svržení. Tři roky proti vlastnímu bratrovi podnikal určité politické kroky a opatrně získával spojence, tím nejdůležitějším ale byla Igarosova vlastní žena, samotná Almera Taragonská, ke které se Igaros nechoval nejlépe. Ačkoliv byla žena, měla na své straně několik vlivných a věrných lordů, kteří se Igarose chtěli zbavit. A roku 1526 se jim to podařilo. Nový král Taragonu byl korunován narychlo, stal se jím Igarosův jediný syn Rodan, a Caelthas byl lordy zvolen jako jeho regent. Bratrovo přičinění mu ale po jeho smrti ještě dlouho nedávalo klid, všechno co Igaros za svou vládu způsobil, musel Caelthas napravit. Trvalo mu to dlouho, déle než sám očekával, ale na konci jeho cesty na něj čekalo ovoce, a jakmile urovnal spor mezi církví a Taragonskou korunou, mohl se začít naplno věnovat blahobytu Taragonu.

​

Od roku 1530 se začal zajímat i o svou ženu, se kterou se téměř nevídal, Aelinne ho odmítala a Caelthas její chování toleroval jen proto, že se částečně cítil vinen za to, že byla jako mladá dívenka provdána a nucena se chovat jako dospělá žena. Během dvou let se ale s Aelinne dokázal usmířit, dokázal jí vysvětlit, jak to tehdy viděl on a proč to dělal, vzájemně si k sobě našli cestu a roku 1534, kdy Rodan dosáhl dospělosti a nepotřeboval již regenta, se Caelthasovi narodil jeho vlastní syn, kterého pojmenoval po svém otci. Během jedenácti následujících let mu Aelinne porodila další tři děti: dva syny a nakonec jednu dceru. Jeho žena zemřela na horečku krátce po svatbě Caelthasova prvorozeného syna Carthase s lady Elanel. I když to Caelthas nedával najevo, svou ženu měl rád a její smrt ho zasáhla. V tichém truchlení mu pomohlo až narození prvního vnoučete rok po smrti Aelinne. Lady Elanel porodila dceru a Caelthas trval na tom, aby jí pojmenovali po její babičce, jeho přání ale nebylo vyslyšeno a jemu tak nezbývalo nic jiného, než akceptovat jméno, které vybral jeho syn pro svou dceru.

​

Pět let poté, v roce 1556, zemřel jeho synovec Rodan, a na Caelthase automaticky přešla koruna. Krátce po jeho korunovaci a nástupu na trůn mu zemřel nejmladší syn Noren, byl zavražděn v ulicích Tarandiru a Caelthas tehdy popravil samotného dominuse města za to, že mu nenašel vraha jeho syna. V roce 1563 zemřel na horečku Caelthasův druhý syn Aerath. Od té chvíle apeloval na svého nejstaršího syna Carthase, aby se více věnoval své ženě a zplodil s ní syna a svého dědice. Elanel si ale Carthase vzala jako čtrnáctiletá a o rok později mu porodila dceru, její nízký věk zapříčinil, že nedokázala donosit další dítě, pokud už se jí podařilo znovu otěhotnět. Byl to právě Caelthas, který navrhl, aby se Carthas své ženy zbavil a oženil se s jinou, která mu dokáže dát děti, nejlépe syny. Jeho vlastní nápad se mu ale roku 1565 vymstil, Elanel se o tom dozvěděla a nedokázala se smířit s tím, že by se jí Carthas zbavil a nahradil jinou, svého manžela tak otrávila. Caelthasovi tím zemřel jeho poslední syn a také dědic trůnu. Caelthas si k sobě povolal ty nejlepší mučitele Taragonské inkvizice a nechal Elanel dlouhé týdny mučit, než jí nakonec inkvizice upálila. Caelthasovi bylo v té době šedesát jedna let, stáří na sobě cítil a byl bez dědice, z rodiny mu zůstala pouze Carthasova dcera, a jeho vlastní dcera Velora, a tři neteře od Rodana. Krátce po smrti Elanel se tedy znovu oženil.

​

Ani po dvou letech mu ale jeho nová žena, Tellia, nedokázala porodit dítě, kvůli čemuž si k ní vypěstoval určitou formu nenávisti, více se naopak upnul na svou vnučku, která mu tolik připomíná jeho zesnulého syna a první manželku. Caelthas stárne a je si vědom toho, že pokud opět nezplodí syna a dědice, jeho rod vymře po meči, svou ženu ale vnímá jako neschopnou, nechal také vyvraždit celý její rod jako trest za to, že mu dali neplodnou ženu, Tellii ušetřil jen kvůli jejímu mladému věku a kráse. Svou dceru Veloru v roce 1566 úmyslně provdal za lorda Valliose, o kterém věděl, že je neplodný, aby z jejich svazku nevzešlo žádné dítě, a naopak se začal shánět po vhodném protějšku pro svou vnučku, který by se po jeho smrti potencionálně stal novým králem Taragonu.