Už od narození to byl pěkně vychytralý a mazaný chlapec. Proto si také vysloužil přezdívku liška, i když neměl zrzavé vlasy. Jelikož jeho otec byl zámožný, měli v domě i služebnictvo. Kdykoliv mu kuchařky odmítaly dát například koláčky, vymyslel si, jak je získat a oklamat je. Když něco chtěl, taky to dostal. Není to tak, že by byl rozmazlený, to ne. Jen mu otec vždy vštěpoval do hlavy, ať si jde za tím, co chce. A taky, že si tyhle slova vzal k srdci. Ale dříve takový nebyl, ne když jeho matka žila. To byl jiný hoch. Byl veselý a usměvavý. Uměl se bavit i se svým mladším bratrem, kterého nebral pouze jako bratra, ale i jako svého přítele. Byla to v podstatě jedna a ta samá osoba, jen každý vypadal jinak. Ale jak to tak většinou bývá, jeho radost mu dlouho nevydržela. 

Jeho matka byla mladá. Provdala se ve dvanácti a on se jí narodil ve čtrnácti, jeho bratr o dva roky později. Když čekala třetí dítě, to jí bylo přes dvacet let, zemřela u porodu. Spolu s ní i dítě. Než se dítě stačilo narodit, vykrvácela. To v něm zanechalo jakousi stopu ztráty někoho blízkého. Chyběl mu kus srdce. Jak to tak je, jeho otec si našel novou ženu, se kterou si Angar nesedl. Byla na něj milá, to jo, ale on ji nenáviděl. Snažila se mu dokázat, že je lepší než jeho matka. Tam se začala objevovat jeho tvrdohlavost a vznětlivost. Až moc často se s ní hádal, protože když nebylo po jejím bylo zlo. Kdykoliv chtěl zastání od otce, dočkal se slov, že se má chovat jako muž, i když mu bylo jen patnáct.

Nechápal, jak se z otce, kterého měl rád stal muž, kterému chyběl kousek citu. Až v pozdějších letech začal pomalu chápat, proč to tak je. Jeho krutost u něj pravděpodobně začala až tehdy, když viděl jak jeho otec zacházel s jeho nevlastní matkou. Necítil vůči ní žádnou lítost, ale spíše pocit, že si to zasloužila za to, jak se chovala. Ne že by se choval v tomhle ohledu stejně jako otec, že by ženy bil nebo tak, ale jistou hrubost k nim měl. Otcovo zacházení s ženou mu vzalo jednu věc. Pocity. Nikdy je necítil tolik jasně jako předtím, měl v hrudi jen prázdné místo, které nic necítilo. 

Spolu s učením se začal stávat i prolhaným a lstivým mužem. Co tak sledoval, těm kteří se dařilo, byli často lstivý muži, kteří se nebáli si zašpinit ruce krví. Svým způsobem se mu to i líbilo. 

A tak započala cesta dvou tváří. V soukromí a přítomnosti některých žen, byl romantický a starostlivý, ovšem žádnou manželku ještě nemá. Což zase vadí jeho otci, který s tím na něj tlačí. Když se stal královým rádcem, byl ještě více pečlivý než kdy předtím. Jestli chtěl korunu, musel si udržet dobré jméno a místo jako rádce. Kdykoliv se ho někdo zeptá na názor, odpoví vždy upřímně. Dobře, skoro vždy odpoví upřímně. A i když to je muž, o svůj vzhled dbá. Snaží se vypadat dobře a udržovat se v kondici, k čemuž mu pomáhá i občasné šermování. 

Pokud se jednalo o jeho práci jakožto rádce, nebo cokoliv jiného co dělal, byl vždy pečlivý a snažil se odvést to nejlepší co uměl a mohl. Přesně tak jak ho to jeho otec učil. Nebo jak ho to učili rány od otce? Kdykoliv udělal chybu, jednu ránu schytal. Tím ho snažil odradit od toho, aby nějaké chyby dělal, ale spíše mu tím sebral jakýkoliv cit a zasel v něm semínko krutosti a hrubosti, které v něm pomalinku rostlo. 

Pár dní před koncem roku, se mladé prvorodičce narodil syn. Chvíli to vypadalo, že matka porod nepřežije, ale nakonec se z toho dostala. Jen to chtělo nějaký ten odpočinek. Zatímco odpočívala, chlapec se měl čile k světu. Užíval si pozornost, která se mu dostala od porodní bábi a jeho otce. Otec ho pojmenoval Angar, což bylo zkrácené jméno jeho otce, který se jmenoval Mengangar. 

Jak čas plynul, narodil se mu o dva roky mladší sourozenec, též kluk. Jejich otec byl nad míru spokojený. Měl dva syny. Co více chtít? Pokud se sežene dobrý sňatek, budou mít od nevěstiny rodiny věno, dobrý věno. Jak chlapci rostli, ukázalo se nakonec, že Angar je po otci, zatímco jeho bratr byl po matce. Hlavně povahově, ale i nějaké ty vzhledové rysy po ní zdědil. 

Co se týká jeho dětství, moc dobře si ho nevybavuje. Pokud se nepočítá smrt jeho matky při jejím porodu třetího dítěte. Ten den si pamatoval až moc dobře. Její křik plný bolesti a následně její bledou tvář bez známky života, kterou viděl, když ho jeho otec přinutil se na ni jít podívat. Tuhle věc, kterou mu otec udělal, mu nikdy nezapomene. On moc dobře věděl, kolik pro něj jeho matka znamenala. Chtěl ho tím snad zocelit? Připravit na budoucnost? To nikdy nezjistil a asi to ani zjišťovat nechce. 

Když si o něco později přivedl jeho otec novou ženu, už od začátku věděl, že jí nikdy nebude brát jako matku. Vždy ji bral jako věc, kterou jeho otec používal pro potěšení a na děti. Uvědomil si to ještě dříve, než byl vůbec sám schopný nějakou ženu milovat. Možná právě díky tomu se bál si nějakou ženu najít a založit si rodinu. Nechtěl být jako on. Jenže tohle nikdo nevěděl, měl to hluboko pohřbené ve své duši. Jestli chtěl dosáhnout toho čeho dosáhnout chtěl, nesměl se nechat rozptýlit něčím, jako je rodina nebo žena. 

Ale jako každý chlap potřeboval někdy uvolnění ve společnosti ženy. Nechodil za nimi často, jen když měl špatný den a potřeboval “vypnout”. Vždy si dával řádně záležet, aby o tom nikdo nevěděl. Co kdyby mu to ublížilo? Co kdyby ho to připravilo o práci a možnost získat korunu, po které tak toužil? Ne, to nemohl riskovat. Taragonská expanze na sever. Věc, která se stala ještě v době, kdy Angar nebyl rádce krále. Jemu osobně tato expanze přišla jako dobrá věc. Jako vždy se ukázalo, že když Taragon něco chce, nebojí se to získat krví.

Stát se rádcem byl jeho takový sen. Jednou, když byli v Bojových arénách a on tam zahlédl královskou rodinu a rádce, tak mu došlo, že to je to co v životě chce. Tu moc. Tu až ohavnou moc, která se kříží s krví. Svému otci to neřekl, věděl by, že by se mu akorát tak vysmál za jeho sny. Začal se učit všemu, co by mu mohlo býti potřebné. Ze začátku, takové první dva roky, se mu to nedařilo. Jeden neúspěch za dalším. Ale postupem času to šlo. Potom, co si jeho otec našel novou ženu, se Angar se svým mladším bratrem odcizil.

OCENĚNÍ ZA AKCE

OCENĚNÍ ZA POSTY