ANANKÉ RAMIS
OLD WAYS WON'T OPEN NEW DOORS.
14.07. 1532, Nassarien | Člověk | Členka Rady sedmi || FC: Sibylla Deen || Hráč: Ashkaari
Rod: Ramis
Manžel/ka: ---
Krása, kéž by byla věčná! To by jistě Ananké potěšilo daleko více než jakýkoliv úspěch či malé vítězství. Svou marnivostí je pověstná a nedej bohové, aby někdy vyšla z domu neupravená k dokonalosti, na které si zakládá. Vše musí být bez poskvrnky, bez žmolku, prostě bez chybičky, ale to mluvíme pouze o jejím vzhledu, který opravdu přitáhne nejeden delší pohled. Ona sama bez chybičky není, však i ona marnivost, co je jí vlastní, je vlastně docela špatnou vlastností. Ani miluje krásné šaty, drahé šperky, všechno lesklé – inu, v některých věcech je horší než straka. Kdyby mohla jako bájní draci polehávat na zlatém pokladu, nic by jí od toho neudrželo. Nikdo nemůže být na pochybách, co Ananké udělá největší radost a čím by si ji mohl naklonit na svou stranu nebo snad si ji usmířit, kdyby ji náhodou dohnal k nepříčetnosti nějakou svou chybkou. A Ananké umí být velmi rozohněná, když dojde na vztek, ačkoliv na veřejnosti si s velkým přemáháním udržuje chladnou tvář – ale i ta napoví, že něco není v pořádku, protože Ananké se běžně chladně netváří, to jen ve chvíli, kdy to v ní vře potlačovaným hněvem. Plamenná slova však nechá naplno vyletět až ve chvíli, kdy se s objektem svého rozčarování ocitne v soukromí. Stačí však zadrnkat na ty správné strunky, polichotit její marnivosti nebo ji něčím blýskavým obdarovat a rázem je po touze někoho pohledem spálit na popel. Ananké si kromě krásných cetek velmi cení také svobody, kterou jí rodné město dopřává plnými doušky. Nikdo zde neodsuzuje její rozmary v lásce, kterou nechává propuknout ke komukoliv, ať už je to muž či žena. Nebo oba najednou, vždyť kdo tvrdí, že by se měla omezovat. Ananké také zbožňuje nejrůznější večírky a divoké oslavy, protože tak trochu kopírují její povahu.
Na druhou stranu, Ananké má i několik úctyhodných vlastností. Oplývá poměrně dobrým odhadem lidského charakteru, je dobrá pozorovatelka a lpí na spravedlnosti. I možná proto občas soptí jako probuzený vulkán, ono té nespravedlnosti je ve světě víc než dost. Ačkoliv to tak nemusí z předchozího výčtu vypadat, není ráda středem pozornosti, raději se pohybuje na její okraji. Jistojistě na sebe tu pozornost umí strhnout, když o to stojí, ale to se stává jen výjimečně a musí k tomu mít opravdu dobrý důvod. Možná by se mohlo zdát, že je díky své snaze vyhýbat se pozornosti spíše plachá, ale bez problému dokáže zpříma hledět komukoliv do očí, a uhne snad jen ve chvíli, kdy si je jistá, že by podobná výzva nevedla k ničemu dobrému. Zkrátka svět je pro ni jako velké hřiště plné zajímavých povah ke zkoumání a ona má přeci jen jeden život, který se jí zdá příliš krátký na to, aby si ho neužívala plnými doušky.
Kromě záliby ve špercích a jemných látkách, večírcích a společnosti, baví Ananké četba, snad aby v živosti své existence měla i nějakou kotvu klidu, která ji na nějaký čas zbaví nutnosti přemýšlet. Velmi ráda naslouchá také předčítání ostatních nebo hudbě, a co jí přináší opravdový klid a nechává odpočinout její mysli, je péče o květiny. Ananké v zahradě i na terasách svého domu pěstuje nejrůznější okrasné květiny a léčivé bylinky, ze kterých ve volných chvílích vyrábí různorodé tinktury, masti i vonné olejíčky. Stačí pár kapek do vody a člověku se v noci hned lépe spí. Nebo malé vylepšení čaje a rázem se dostaví chuť na trávení noci více než příjemným způsobem.
Jistě by se na začátek hodilo napsat, že to Ananké neměla v životě jednoduché, že rodina byla chudá, že ji nikdo neměl rád, že na ni sourozenci žárlili, že otec pil a matka byla děvka. Jenže ono by se nic z toho ani vzdáleně nepodobalo skutečnosti, takže nezbývá než se probrat nudnými řádky o tom, jak se Ananké a její rodina měla po celá léta vlastně docela dobře. Její otec se věnoval obchodu s uměleckým zbožím, které vynášelo natolik, že si rodina mohla dovolit žít na vysoké noze a matčiným zaměstnáním byla výhradně péče o děti. Vadou na kráse celé té idylky bylo jen to, že ty děti byly pouze dvě navzdory vší snaze. Ale i ty dvě děti se nakonec ukázaly jako dostatek, protože jejich matka jich měla vždy plné ruce i hlavu. Ananké se narodila jako první a celé tři roky měla matku jen pro sebe, než na svět přišel její mladší bratr, který si zase omotal okolo prstu otce. Kdoví, jak by případný další sourozenec zamával se vztahy v rodině, ale takhle se nikdo nevztekal a nikdo nikoho nemusel odtrhávat při dětských hádkách. Když Ananké povyrostla, otec ji začal občas brávat s sebou k obchodním jednáním, a ačkoliv to vypadalo, že děvče si při rozhovorech pouze cosi kreslí, všichni byli hodně překvapeni, když s nakrčeným čelíčkem od veškerého toho přemýšlení přišla ke stolu, nervózně poklepala prsty o dřevo a otázala se, proč by to nešlo udělat jinak a lépe. Otec rychle pochopil, že děvče nebude hloupé, a sehnal jí dobré domácí učitele, aby ten talent neležel jen tak ladem. Ananké učení nebavilo, pobírala totiž vše s lehkostí a postarší učitelé ji nudili.
To ještě ale nebylo nic proti tomu, když se dostala do těch let, kdy se všem splaší hormony a převálcují dosavadní život jako stádo divokých koní. Staří učitelé nudili, ale když se ukázal mladý, hezký a chytrý, kterého otec najal po neustávajících stížnostech, rázem to vzbudilo slečnin zájem. Nemalý. A protože učení bylo v tu chvíli to poslední, na co Ananké myslela, začala se věnovat trochu jinému umění než tomu učenému. Flirtování. Chudák mladý vzdělanec netušil, jak se to stalo, ale zničehonic skončil v pokoji své svěřenkyně přesně tak, jak přišel na tento svět – úplně nahý. Nedalo se říct, že by to byla nějaká osudová láska nebo snad vůbec láska, ale tajný románek trval tři roky, než na něj rodiče přišli a milého učence vyhnali. A domácí výuce nastal konec, místo učenců se do pokoje nastěhovaly knihy, protože ty Ananké klidně na scestí svádět mohly. Ananké s postupem let svou knihovnu rozšiřovala, až jí museli vyhradit samostatný pokoj. A knihy také vzbudily Anin zájem o botaniku a okrajově také přírodní medicínu, což byl pro rodiče mnohem přívětivější výsledek než případné neplánované těhotenství.
K tomu opravdu nedošlo, Ananké se věnovala svým knihám a květinám, sobě samotné a také se začala více zajímat o chod města, které bylo a je ve světě výjimečné. Svobodné. Ananké postupem času začala svobodu vnímat jako něco, co lidem není zaručeno a dáno bez práce, ale jako něco, o co je třeba pečovat. Nebere ji jako samozřejmost, a i to v ní zaselo semínko zájmu o činnost městské rady. Několikrát se v minulosti pokoušela stát její členkou, ale teprve nedávno se jí té cti opravdu dostalo, na což je náležitě hrdá.
-
Velmi by si přála procestovat většinu známého světa, ale Taragon ji děsí.
-
Čistě z rozmaru je schopná flirtovat naprosto s kýmkoliv, jen aby zjistila, jaká bude jeho/její reakce.
OCENĚNÍ ZA AKCE
OCENĚNÍ ZA POSTY
