Před osmnácti lety se šťastnému novomanželskému páru narodila malá dívenka. Modré oči zdědila po své matce, zatímco ryšavé vlasy po otci. Mezitím co byl otec v armádě, matka dívence, kterou pojmenovali Amaryllisa věnovala všech svůj čas. Bylo to pro ně velké štěstí, jelikož už nevěřili, že by se jim to mohlo povést. Nakonec se jim to povedlo jako opožděný svatební dárek. Jak plynul čas, do rodiny přibyli další děti. Se svými sourozenci zažila snad všechno od radosti, pláče až po vztekání, kdy je musela hlídat a oni jí neposlouchali. Myslela si, že jí z nich praskne hlava. Ovšem, nikdy nezapomene na momenty, kdy se spolu smáli. Jako například, když měli doma v kuchyni čerstvě upečené sušenky a oni jich polovinu snědli. Vztek jejich mámy, že to opět byl otce, který si jich opravdu pár vzal, byl k nezaplacení. Ale když se dozvěděla, že to byli oni, dostali pořádně vařečkou. Na tu bolest nezapomene snad nikdy.

Věkově bylo nejstarší dítě od Amy vzdálené o tři roky, to nejmladší o sedm let. Všechny svoje sourozence milovala a chránila je, i když jí kolikrát lezli na nervy. Jak čas plynul a Amy dospívala, začali se o ní zajímat i chlapci, ovšem od rodičů měla "nařízeno" se s nimi až tolik nebavit. Celkově její dětství bylo řízeno pevnou rukou rodičů, ale to neznamená, že jí kolikrát něco odepřeli. Otec se jí věnoval, co se přípravy na vojenský výcvik týkalo a matka se jí věnovala s jinými věcmi. Učila jí vyšívat, poezii, tanci a všem možným věcem, které by se jí mohli hodit. Její matka totiž tajně doufala, že se místo členky Křídel svobody stane lady, jenže v to doufala marně.

Osud Amyryllis a její orlice Leely, se kterou má pevný pouto, byl už dávno vyřčen. Už od osmi let nastoupila do armádního výcviku. Pokud netrénovala s ostatními, učil jí její otec. Ze začátku jí létání moc nešlo, ale později k němu našla svou cestu a oblíbila si ho. Když jí bylo čtrnáct let, jevil o ní zájem jeden z kluků, který se též účastnil armádního výcviku. Jenže ona v tom neviděla náklonost a chtíč z jeho strany. Byl o dva roky starší než ona. Když bylo později večer a oni se zdrželi na výcviku, nabídl se jí, že ji doprovodí. I přes její slova, že to domů zvládne sama ji neuposlechl a šel s ní. Kdyby jí v ten večer nešel naproti otec, zřejmě by už nebyla pannou. Chtěl jí znásilnit. Od toho večera, se bojí doteků od mužů, které nezná a jsou jí cizí. Pokud jde o boj, je schopná danému jedinci useknout hlavu či ruku.

Zkrátka si od té doby drží trochu odstup od mužů, ale pokud by se našel nějaký, který by byl ochotný jí dát trochu času, dovolila by mu se jí dotknout a zvykla by si na něj. S otcem se domluvila, že to matce nikdy neřeknout, jelikož ta by začala vyšilovat a udělala by z ní proti její vůli lady, i když věděla, že Amy je svobodný duch a i tak si bude dělat co bude chtít. Slyšela o událostech, které se točili kolem korunního prince Nireuse. Přišlo jí to jako pošetilost, copak by on dokázal spát každý den s jinou ženou? Přišlo jí to spíše jako pravý opak, ale jak se říká, nesuď knihu podle obalu. Jistou dobu k němu snad jako každá dívka chovala zamilovanost, ale ta s příchodem nových povinností upadla. Spíše jí tedy uzavřela hluboko v sobě. Díky tvrdému tréninku od svého otce a své pilnosti se pomalu dostávala mezi lepší a lepší bojovníky. Až se jednoho dne stala kadetem Křídel svobody. Její sen, nebo spíše sen jejího otce?

• Zachází se jí lépe s lukem než s mečem či kopím.

• Už od mala má radši boj než vyšívání či tanec.

• Pro své sourozence by udělala cokoliv, jen aby byli v bezpečí.

• Ke královské rodině chová úctu.

• Doteků od mužů, které nezná se bojí.

• V únoru roku 1568, se provdala za korunního prince Nireuse Mortariona.

OCENĚNÍ ZA AKCE