Agron se narodil jako prvorozený syn tsara Magnara Thorgarda a jeho manželky Sibery, a tak o jeho osudu bylo rozhodnuto už ve chvíli, kdy poprvé spatřil světlo světa. A přestože by si jeden pomyslel, že bude první syn svými rodiči zahrnován láskou, nebylo tomu tak. Ne snad, že by ho rodiče nemilovali, to jistě ano, ale ani jeden z nich nebyl schopný dát svou lásku najevo tak, jak byl to nejen Agron, ale kterékoliv další jejich dítě, potřeboval. Trvalo to jen sotva dva roky, než se na světě objevil jeho první mladší sourozenec, bratr Magnus, a po něm následovali ještě další tři.

Ale v jejich útlém věku mu byli nejblíže ti dva starší, se kterými trávil mnohem více času, částečně na příkaz otce, částečně i ze své vlastní vůle. Magnus mu byl jednoduše bratříčkem, kterého v tu dobu potřeboval, aby se jako malý kluk trochu vyřádil. Škádlili se, porovnávali, předháněli jeden v druhého ve všem, co se zrovna objevilo. Od toho, kdo je lepší v šermu a soubojích na blízko, které logicky vyhrával starší a robustnější Agron, přes střelbu z luků a kuší, ve kterých vedl Magnus, až po to, kdo k večeři sní svou porci rychleji. A na druhé straně pak byla všemi opěvovaná sestřička Saera, nádherná jako obrázek, rozmazlována všemi v okolí a Agronova největší oblíbenkyně. Už v dětství ji vnímal jako jen svoji Saeru a špatně se díval na kohokoliv, kdo by si troufl tvrdit opak. Například Magnus, který si také z jejich sestry velice rád na Agronův vkus až příliš nemile utahoval, což jednoho dne nedokázal ani nejstarší z bratrů skousnout. Tehdy to vyústilo v první opravdový souboj mezi bratry, rovnou rvačku, kterou, dá se říci, oba prohráli, jakmile se mezi ně vložil i jejich otec. Oba dva tehdy dostali pořádný výprask, utržili pár modřin jeden od druhého a Agron k tomu navíc ještě rozseklé pravé obočí.

Bylo to ale snad poprvé, ale jistě naposledy, co Agron takový výprask dostal. Magnar svým dvou synům od té doby naplánoval mnohem větší drill, disciplínu, důraz na vzdělání a dělal všechno pro to, aby své dva syny zase sblížil. Bohužel ale neúspěšně, ne snad, že by k Magnusovi Agron cítil zášť, vztek ho přešel stejně rychle, jako se objevil, ale postupem času se začaly projevovat jejich rozdíly a také mezi ně vstoupil fakt, že Agron byl korunním tsarevichem. Jeho otec mu věnoval mnohem více pozornosti, a ačkoliv se Agron vždy rád pyšnil tím, že mu otec věnuje tolik času, velice záhy zjistil, že s tím přišly také mnohem vyšší nároky, ať už dělal cokoliv a brzy se z mladého veselého chlapce Agrona začínal stávat muž, jakým je dnes. Začal klást mnohem větší důraz na disciplínu, přesně jak otec chtěl, a všechny přibývající povinnosti pro něj začínaly být to, na čem záleželo nejvíce.

V osmnácti letech Magnar vzal Agrona i Magnuse s sebou do Nassarienu, kde řešili záhadnou smrt radního, který pocházel z Vargmoru, a strávili tam dohromady dva měsíce, kde se opravdu ukázal rozdíl mezi oběma bratry. Agron se soustředil pouze na svůj úkol, dělal vše, aby mohl svému otci jakkoliv pomoct, a zatím co on dle svého názoru dodržoval pravidla a snažil se splnit svou povinnost, Magnus se flákal a užíval si v nechutných nevěstincích, a do svých aktivit se svého staršího bratra jednoho dne pokusil zatáhnout také. Koupil mu hned pět místních žen, s tím, že jde o dar, ale Agron měl už dávno oči jen pro jedinou. Svou Saeru, samozřejmě. Přestože moc dobře věděl, že je něco takového v podstatě nemyslitelné. Nehodlal se ale nechat svést nikým jiným, rozhodně ne místními děvkami. O své lásce vůči své sestře se nikdy nikomu nesvěřil, přestože Magnus naléhal vytrvale ještě hodně dlouho.

V roce 1562 se spolu s otcem a Magnusem vydal poprvé do opravdové války, s expandujícími Taragonci. Oba z Magnarových synů první boje poznamenaly, nebyl způsob, jak se připravit na taková jatka. Když se pak vrátili, Agron cítil v jejich domově změnu. Kromě Magnuse se mu zdála jiná najednou i Saera, ve které se objevila podobná krutost, jako u jeho bratra. Jí ale dokázal odpustit cokoliv, dokonce i mnohé nápadníky, přestože se sám snažil jejich počty snižovat, jak jen to šlo. Nebyl typ, co by lidem vyhrožoval, ale rád si do každého nápadníka rýpnul a naznačil, že pro jeho sestřičku není nikdo z nich dost dobrý, poukázal na jejich očividné slabiny a podobně. Vše pod záštitou ochranářského staršího bratra.

Další roky trávil ve Vargmoru nebo kdekoliv po boku svého otce, tak jak mu bylo poručeno. A postupně byly na jeho bedra pokládány nové a nové povinnosti. A s každou novou cítil tu přibývající tíhu a o kolik složitější je neudělat žádnou chybu, protože přesně o to mu šlo. Vše dělat správně, všude být čas a naplnit každé očekávání. Na veřejnosti se mu vždy dařilo vystupovat jako mladík, který byl přímo stvořený pro pozici budoucího tsara, ale v soukromí se stále častěji objevuje jedna prasklinka za druhou. O samotě se i v něm ukazuje jistá agrese, kterou v sobě nedokáže zadržet. Nemíří ale svou zlost vůči jiným, jak se to stává u ostatních členů rodiny. Naopak častěji ublíží sám sobě a předmětům v okolí, než jiným  bytostem.