Král Caelthas Morandon již sedmý den čtvrtého měsíce předstoupil před lid, aby jim oznámil velké přípravy na Taragonskou slavnost a také aby jim sdělil, že na slavnost byli z diplomatického hlediska pozváni nejen lidé z ostatních krajů a království, ale také Räelové z Agorasu. Na shromáždění to jen šumělo nejrůznějšími teoriemi a lidi se nestačili divit. Král měl však vše velmi promyšlené a za jeho diplomatickým tahem byly tajné osobní ambice. Stínová šachová partie, kterou vede v pozadí. A přestože to oficiálně král neřekl, tak si lidé šeptají i o tom, že pozvání nejspíše platí i pro divochy ze severu a i samotné elfy. 

​

I když se o tom veřejně nemluvilo, tak čím více se blížil datum oslav, tak tím více se Taragon na ten den měnil, aby působil přívětivěji. Inkvizice se musela do počátku května stáhnout do ústraní. Šibenice musely být odstraněny, mrtvoly spáleny a většina fanatických věřících byla velmi přísně obeznámena s královými požadavky. Nemělo dojít k žádnému úmrtí někoho z "nelidí". 

​

Z Tarandiru hojně proudily karavany s pochytanými skřety. Zajatí orkové a orcmoři trénovali na arénu, vlkodlaky nechávali postupně hladovět a zajaté elfy, půlelfy či severské jezdce a nebo dokonce Räely, zavřeli hluboko do podzemních černích kobek pod arénou. Král jistě nechce vyvolat konflikt tím, že by před Räely v aréně nechal popravit někoho z nich. Skřeti a podobná havěť ze Stínozemí je konec konců společným nepřítelem. 20. dubna svou účast na oslavách potvrdil i samotný papež Tarzinus, jenž přijede z Essarenu v doprovodu své essarenské gardy. 

​

Když Caelthas Morandon poslal dopis králi Aeranovi z rodu Mortarionů, vypsal mu i podmínky. Taragonský lid na oslavy přijme Räely jako vážené a přátelské hosty jen v případě, že jejich animusové zůstanou v horách a Räelové k nim přijdou po svých jako jim rovní.