Každé království či území, má svá speciální uskupení lidí, které se mohou a nemusí věnovat legálním činnostem. Mezi taková společenství se mohou řadit organizace nájemných vrahů, fanatické kulty, okultní skupiny, zlodějné organizace či například naopak mírumilovné skupiny lidí věnující se ochraně přírody a lidských práv.
Některé skupiny jsou veřejné, jiné naopak přísně tajné a nepodřizují se vůli panovníka či církve. Například Taragonská inkvizice se církvi naprosto vymyká a nebo tajné rebelské skupiny jsou věčně na seznamu hledaných k popravě.
Pokud máte zájem vytvořit svojí organizaci, která by byla přínosem do hry, kontaktujte admina.
GARDA ESSARENU
Essarenská garda jsou speciální jednotky, které chrání papeže a jeho sídlo. Jedná se o vojáky pouze mužského pohlaví, kteří byli vycvičeni v Taragonu tím nejtvrdším výcvikem, který na jihu je. Tito muži se musí naučit bojovat nejrůznějšími styly, napodobovat je a umět se ubránit proti komukoli, kdo se jim postaví do cesty. Všichni tito muži musejí být fyzicky zdatní, musí budit respekt a hrůzu. Do Essarenské gardy se nedostane hubené tintítko, které odvane vítr.
Do výcviku můžou chlapci vstupovat od sedmi let věku a nebo muži ve své dospělosti. Výcvik pro chlapce trvá 10 let, pro dospělé muže 5-7 let. Záleží na jejich předchozích zkušenostech. Do gardy mohou vstupovat i běžní vojáci, jejichž výcvik trvá obvykle 1-2 roky. Po výcviku slibují věrnost víře a Svatému otci.
Gardisté nosí zlatavě bronzovou zbroj s bílými plášti. Na hrudnících zbroje nosí symbol dvou zkřížených klíčů., jakožto symbol Essarenu a Svatého otce. Svatý otec má svůj palác poblíž sídla essarenského domina. Gardisté jsou povinni celý komplex chránit a jejich povinností je za Svatého otce položit svůj život. Gardisté se nikdy nesmějí oženit a nebo mít děti. Obvykle po dokončení výcviku i přijímají nové křestní jméno, které je pro ně jako kdyby osvícení a vstup do nové fáze života. Gardisté nepoužívají příjmení, vzdávají se nároku na jakýkoli majetek, jiná dědičná práva, konzumaci alkoholu či provádění jiných výstředností. Také drží celibát a ulehnutí se ženou se většinou trestá zavřením do cely na týden. Opakování styku může vést až k vyloučení z gardy.
Pro muže v gardě platí přísný řád, který jim určuje co přesně a jak mají dělat. Nejsou povinni doprovázet, odpovídat někomu na dotazy či sloužit někomu cizímu. Taktéž jsou chráněni speciálním zákonem a jakožto muži Svatého otce, mohou vstoupit na jakoukoli půdu bez povolení. Je běžné, že pokud se mezi těmito muži najde nějaký křivák, projdou mu i vážné zločiny. Essarenská garda je plná schopných mužů s tvrdou disciplínou, kteří svůj úděl berou velmi vážně a pokud něco či někoho začnou považovat za hrozbu, mají právo hrozbu neprodleně odstranit.
Tichý nepřítel, který se poslední roky začíná roztahovat po celém známém světě. Od doby, co do Eneriathu přišel první, tzv. prorok a naverboval několik obchodníků a vesničanů na nové náboženství uctívající krutého boha uběhlo již několik let. Avšak ani po třech letech nikdo nedokázal nalézt prvního proroka, který naučil lidi jak páchat jedny z nejhorších zločinů ve jménu Poustevníka.
Vše to začalo před pěti lety v roce 1562 - kult, který se začal pozvolna rozrůstat měl pouze několik členů, kteří moc nevěřili slovům proroka o tom, že pouze jeho víra je ta jediná správná... přesto tu noc nikdo zhnuseně neodešel z Carenhallu, místu, kde se kult začal scházet o každém úplňku. Síla jejich přesvědčení donutila obyčejné lidi, aby přestali věřit všemu a účastnili se rituálních vražd několika vesničanů, či pocestných. Zpočátku si mizení lidí nikdo moc nevšímal. Svět není bezpečný a nehody se stávají... časem se však několik rytířů připletlo k jednomu z pokusů o naverbování dalších. Dokázali odolat a brzy na to se o kultu dozvěděl i král, který spolu s církví vyhlásil hon na každého člena.
Kult měl několik stupňů členství. Nejvýznamější byli nejlépe ukryti a chránění, jednalo se o první členy, kteří dobrovolně přijali vábení boha smrti. Jejich učedníci, kteří je chránili byli odhodlaní klidně zemřít a ublížit při tom, co nejvíce členům. Obyčejní členové, kteří financovali funkci kultu se vyznačovali specifickým zraněním na zápěstí, které symbolizovalo trojúhelník z jehož jednoho rohu vycházela dlouhá čára značícící tok krve směrem k srdci. Nováčci bývali pak nuceni provádět nejnáročnější úkoly a prokázat se. V době největší síly dosahoval kult téměř jednoho sta členů a zabil rituálně přes padesát lidí. Od roku 1564 je považovaný za zničený, avšak nikdy se nepodařilo nalézt onoho prvního proroka, který prorokoval návrat boha na zemi.
Kultisté věřili, že Poustevník, který si rozřezal své vlastní tělo, aby mohli vzniknout ostatní lidé byl špatně pochopen. Skutečná a jediná pravá víra byla jen ta, která bude následovat jeho vlastní přístup... a doslova opakovat jeho činy na obětech, které se přeci stejně jako kdysi Poustevník měly obětovat pro vyšší dobro. Prorok byl muž, který dokázal lidi mírně odvrátit z původní víry v poustevníka ve víru v sebe sama. V pozdějších dobách začal dokonce rozhlašovat, že on je novým ztělesněním Poustevníka a po bitvě zmizel neznámo kam - byl jediný, který přežil onen masakr ze strany vojáků.
Elitní organizace Räelských letců. Jedná se o nejprestižnější armádní složku agoraského království, která pojímá ty nejlepší letce z celého kraje. Ne každý má talent a vůli se do této pozice dostat, neboť výcvik je velmi tvrdý a mnoho kadetů se při tréningu a nebo závěrečných zkouškách doslova zmrzačilo i se svými Animusy. Křídla svobody tedy rozhodně nejsou převelikou organizací - čítá asi pouze jen tři stovky elitních letců. Za celé hejno těchto vojáků zodpovídá jeden kapitán či kapitánka a v jeho/její nepřítomnosti, jej zastupuje nadporučík.
Ke Křídlům svobody se mohou hlásit jak muži, tak i ženy, nehledě na jejich Animuse. Musí pouze splňovat věk osmnáct let a mít dokončený vojenský juniorský výcvik. Samotné trvání výcviku v této organizaci trvá pět let. Během pěti let je kadet každý rok podroben zkouškám, které jej pustí do dalšího ročníku. Pátá zkouška je poslední a závěrečná. Pokud jsou kadeti úspěšní, čeká je slavnostní ceremoniál Räelsar v agoraském paláci a dostanou vojenské brože Křídel svobody od samotného krále.
Tito elitní vojáci si prochází tréningem jak pozemním, tak i vzdušným. Odolávají nejrůznějším přírodním živlům - musí se učit létat bouří, sněhem, deštěm, jak se dostat z moře, z ohně, jak pracovat ve stresových situacích, létat střemhlav, letec si musí zvyknout na řídký vzduch, mráz, horko, vlhko a být flexibilní, co se týče pozemní sebeobrany a ovládání sečných a střelných zbraní. I Animus musí zvládat umět bojovat na zemi a využívat svůj terén ke svému prospěchu - používat správně svůj zobák, křídla a pařáty. V případě nouze pomocí pařátů ovládat i sečné zbraně. Trénují se i smysly - zejména sluch a zrak. Důležité je i manévrování, správná manipulace s popruhy a sedlem, jak se postarat o zranění svá či Animusovo, slabá místa nepřátel, neslyšný let a přistání,... Pokud tohle všechno elitní letec nebude zvládat, neprojde zkouškami.
Jejich název je odvozen od staroseverských slov Mag - Síla a Nur - medvěd, neboli Síla medvěda, či Medvědí síla. Jedná se o samostatnou armádní složku, která se nezodpovídá tsarovi ani vojenskému generálovi, byť se o to vládci klanů už více jak sto let, snaží. Magnurové nejednají podle pravidel, jsou to zkušení a tvrdí válečníci, většinou přeživší po ztrátě Animuse, také zločinci a nebo vyhnaní jezdci ze všech tří klanů. Zkrátka lidé odepsaní běžnou společností.
Momentálně jsou dvě skupiny Magnurů a spíše v nich figuruje více mužů, než žen, ale přijímají mezi sebe každého, kdo se prokáže jako důvěryhodný a umí zacházet se zbraněmi. Nenechte se však zmýlit tím, jak tyto skupiny fungují. Sice se nezodpovídají vládci ani jiným složkám, ale jakmile se k nim připojíte, už není cesta zpátky. Jste odsouzeni navždy sloužit svým tělem i duší. Každou z těch dvou skupin, vede Velký Magnur aka Vůdce. Svou pozici si tento vůdce musí vybojovat soubojem na život a na smrt. Velkého Magnura může ve skupině vyzvat na souboj kdokoli.
Magnurové uctívají vzácný strom Blodträd, neboli Krvavý strom či Strom Krve. Jedná se o strom s bílou kůrou, rudými listy a jeho míza je krvavě rudá a občas vytéká zpod kůry ven. Poté to vypadá, jako kdyby strom krvácel. Tuto mízu Magnurové před bojem pijí a jejich mysl ztrácí veškeré zábrany, jejich tělo je otupené vůči bolesti a míza v nich probouzí bestiální zvířecí touhu ničit a zabíjet. Co nejbrutálněji a nejkrvavěji. Nemají žádné svědomí. Jsou obávanými a urostlými válečníky. Často oděni v kůži medvědů. Jedna skupina žije v horách Vargdor a ta druhá v horách Ellentias.
Mezi Magnury platí pár pravidel. Nezabíjí se mezi sebou, pokud to není nevyhnutelné. O kořist se nedělí - ten kdo si dané věci či ženu ukořistí jako první, toho to je. Mnoho Magnurů, kteří přišli o Animuse, v těchto skupinách sedlají velké válečné medvědy.
Řád Rudého měsíce sídlí v Nassarienu. Jedná se o náboženskou skupinu kněží a kněžek, kteří se odívají v rudých rouchách a mají přísná oděvní pravidla, stejně tak držení celibátu a panenskou čistotu. Řád uctívá měsíčního boha jménem Rashez, který je velmi často zobrazovaný s hlavou lva s měsíční korunou. Rudé kápě naopak symbolizují krev a život. Řádu velí nejvyšší kněz a nejvyšší kněžka.
Kněží i kněžky mohou být různého věku. Kněží si zpravidla musejí vyholit hlavu a na čelo si nechají vytetovat symbol v podobě rudého úplňku. Musí nosit rudá roucha a odhalené smějí mít pouze hlavy a ruce po zápěstí. Kněžky si své vlasy smějí nechat, ale taktéž se jim na čelo tetuje rudý měsíc a platí pro ně ještě přísnější odívání. Kromě rukou po zápěstí, jim smějí být vidět pouze oči a čelo. Do řádu musejí novicky vstupovat jako panny a jestliže chce do řádu vstoupit žena, která již pannou není, musí podstoupit očistný krvavý rituál, který zahrnuje jejich vlastní krev jako oběť Rashezovi.
Jedná se o nenásilný řád, kteří šíří osvětu života bez hříšností. Obvykle pomáhají chudším, radí lidem a taktéž šíří slova o vzájemném respektu. V řádu se ale najdou i fanatičtí jedinci, kteří si utvořili tajné kulty. Jeden z takových je Kult Krvavého měsíce, který provádí krvavé lidské oběti. Veřejnosti je utajován a městské hlídky na něj mají spadeno.
Krutá, nemilosrdná a bezcitná. Nejtemnější a nejkrutější organizace mezi lidskými královstvími. Zabíjí ve jménu božím a své hříchy smývají vlastní krví, neboť tento řád provozuje sebemrskačství jakožto odčinění napáchaného zla, byť pro dobro světa. Tradičně k sebebičování užívají pětiocasý karabáč a bičují se pěti ranami do zad.
Inkvizice je veřejně známou a velkou skupinou lidí, která v sobě má mnoho podskupin a sekt, které se věnují různým posláním. Oficiálně se jedná o právní svatou instituci, která se vypořádává s kacíři, ale i s temnými tvory, kteří se skrývají mezi lidmi. Za vyvraždění většiny půlelfů na území Taragonu může právě Taragonská inkvizice. Zasahují i mimo toto území, neboť mají na jihu poměrně velký vliv a všechny násilnosti, mučení a brutálnosti se dějí mimo veřejnost. Veřejnost přihlíží leda popravám, které musí schválit buď panovník, či hlavní biskup daného řádu. Inkvizice se zodpovídá pouze papeži a králi Taragonu.
Inkvizitoři také dohlíží na správnost chování občanů, jejich pobožnost, kontroluje jiné církevní hodnostáře a skupiny, spravuje panovníka o nejrůznějších náboženských hnutích, tajemstvích či problémech nebo naopak novinkách. Kromě velmi pobožných mužů, zejména knězů, biskupů a dalších, tato organizace pojímá i mučitele a nájemné vrahy. Inkvizici většinou stačí jedno obvinění, aby následně zakročili. Obviněného následně čeká možnost se přiznat a když se nepřizná, tak následuje uvržení do vězení a následně tribunál (na základě postavení. Někdy jej zabijí rovnou). Někdy obžalovaný může strávit za mřížemi celé měsíce či roky, než inkvizice dojde k závěru vyšetřování. Vyšetřování není časově omezeno.
Nejčastějším trestem smrti u veřejných poprav inkvizicí, je upálení, oběšení či utopení s kamenným závažím.
