Herní mapa Elderie se zaměřuje vyloženě na onen kontinent a mnoho lokací mimo něj, není vidět. Kromě rozmachu vědy, léčitelství či válečnictví, se některé národy zaměřily i na objevování okolního světa. Někteří totiž věří, že Elderia není jediným kontinentem a to zejména od novějších let, kdy se přijímá fakt, že je Země kulatá - s čímž jako první přišli Räelové, neboť ti to ze vzduchu vidí mimořádně dobře.
Nejvíce objevů si připisují právě Räelové, kteří v sedle svých okřídlených dravců, mohou létat a objevovat v předalekých končinách. Hned za nimi má nejvíce objevů lidská rasa a jejich zámořské plavby.
Dál na západ, za ostrovem Räelhan, se rozprostírá nekonečný oceán plný několika menších i větších neobydlených ostrovů. Pár hodin od Raëlhanu jsou menší ostrovy jako Nirnir, Palas a Kaen. Všechny tyto ostrovy jsou letem od Räelhanu vzdálené 5-10 hodin.
Po těchto třech ostrovech následuje na západ sedm dalších, velmi malých ostrovů a poté týden letu či plavby je, kromě pár mini ostrůvků, otevřený oceán. Až poté lze narazit na velké Západní souostroví, které bylo objeveno před několika staletími.
Západní souostroví má dohromady devět ostrovů, kdy největší z nich je Tyrhas, který je obydlený primitivním ptačím obyvatelstvem - Tyrhery.
Tyrherové jsou národ humanoidních ptačích bytostí, které nerozumí obecné řeči a mluví svým vlastním jazykem podobným ptačímu vrkání. Také se u nich objevila znaková řeč, kterou se přirozeně dorozumívají. O tomto národě se skoro vůbec nic neví. Svůj domov si velmi agresivně brání a za celá staletí s nimi Räelové nenalezli řeč. Tyrherové odmítali i dary v podobě surovin, jídla, písma a vzdělání. Je zjevné, že nic z toho nepotřebují a mají svůj zcela odlišný způsob života. Je o nich známo, že loví ryby a jsou dobrými plavci. Přestože je to ptačí národ, tak nemají křídla. Za to velmi silné nohy a jsou schopni skákat dost vysoko a do velkých dálek až několik metrů. Také se dají považovat za sběrače. Žijí v ručně vyráběných hnízdech a doupatech na stromech. Jejich zbraně jsou oštěpy, jednoduché sekery, luky s šípy a otrávené šipky.
Tyrherové jsou Raëly chráněni a na jejich ostrově nic netěží. Za to z okolních ostrovů se často sbírají pomeranče. V této oblasti je mírně tropické podnebí. Žije tu několik druhů menších opic a největším přirozeným predátorem na těchto ostrovech, je jaguár. Západní souostroví je jediná oblast, kde se tato kočkovitá šelma vyskytuje.
Dál na západ, za západním souostrovím, se nachází už pouze otevřený prázdný oceán. Nejdál od Západních ostrovů byl letec průzkumník Eras Weryx společně s jeho letkou, který byl pryč celé dva měsíce. Vrátil se pouze jeden člen z jeho letky i s jeho deníkem, ve kterém byly podrobně popsané celé dva měsíce cesty. Kromě miniaturních a sopečných ostrovů, už na západ dál nic údajně není. Jen otevřené moře.
Létání na sever a jeho pořádné objevování, je možné ideálně na jaře či v létě. Objevy na severu započaly teprve před sedmdesáti lety, kdy k tomu dal souhlas tehdejší vargmorský tsar Kazan Thorgard.
Objevování započalo směrem na severozápad i sever podél Icelärského pohoří, které je na přechod po zemi, velmi složitý, až nemožný, tudíž se o to seveřané velmi brzy přestali pokoušet. Za to letci měli mnohem snazší cestu - když se pomine mráz.
Jedním z prvních objevů, bylo tzv. Bílé údolí. Doplout se tam dá pouze v létě, kdy není moře zamrzlé, ale stále se tam pohybuje mnoho predátorů. Bílé údolí se poté stalo severem chráněnou posvátnou oblastí.
Bílé údolí je čistě bílé a pokryté sněhem celou zimu i podzim a část jara. V létě zde sníh a led roztává, přičemž se zde odhaluje nádherná zelená krajina s několika řekami, jenž se slévají do sebe. Vytékají z hor a míří do severního oceánu. Bílé údolí se nachází až za Icelärským pohořím, pět až šest dní pěšky od Vargmoru a týden od Agrei Dor. Jenže přejít hory je téměř nemožné skrz nadmořskou výšku, mráz a Issjäteny. Jediná cesta je po vzduchu a nebo přes lodě v letních a jarních měsících, dokud moře není zamrzlé.
Toto údolí bylo objeveno v roce 1502 räelskou letkyní Daelyn Coraxovou. Jak se ukázalo, tak údolí bylo kdysi dávno obýváno, nejspíše prvními jezdci, než sešli více na jih. Na tomto místě žili i dávno vyhynulí mamuti, jejichž lebky a kostry tu lze stále nalézt. Také zde byly objeveny pradávné kamenné stavby se severskými runami a více jak tisíc let staré hroby s ostatky jezdců. Bílé údolí tak bylo krátce po svém objevu, severem uznáno jako posvátným místem jejich předků. Tsar Björn X. následně Räelům zakázal do Bílého údolí létat.
Dál na sever, za Bílým údolím, se rozprostírají ledové hory s ještě ledovější mlhou. Nad těmito horami se stahují temná chladná mračna, jenž se nedají proletět a do pár minut zde animusům zamrzají křídla. Räelové tak usuzují, že hory dál na sever, jsou součástí Ledové pustiny.
Na severozápad po vzduchu, je v ledovém moři několik ledových ostrovů, jenž nemají podmínky k tomu být obydleny. Dál tímto směrem už je jen ledový oceán, který se postupně otepluje.
Na jihozápadě, asi osm dní letu s přestávkami a deset dní plavby (když se nic nepokazí), se nachází až zhruba 217 kilometrů dlouhý plně neprobádaný ostrov zvaný Gargantos.
Je obydlený z velké části hmyzem. Ale ne leda jakým hmyzem. Gigantickým hmyzem. Obrovské včely, vosy, pavouci, stonožky, kudlanky... jsou tu dominantním druhem, který ostrovu vládne. I některé rostliny jsou tu velké a přizpůsobené tomuto hmyzu.
Ostrov je v tropickém až subtropickém pásmu a je tam vlhko a horko. Není plně prozkoumán, neboť létat zde je velmi nebezpečné, když většina hmyzu je větší, než animus. Ostrov objevil Räel Waylon Garoxes roku 1398.
Objevovat lidský jih je poměrně velký risk a to zejména kvůli lodím, jenž rády letce sestřelují. Hlavně piráti a nebo lovci, jenž mají na lodích samostříly či speciálně upravená děla. Přesto si ale na svůj seznam Räelové dokázali přičíst objev několika ostrovů a to zejména až v místech, kam se lidské lodě ani neodvážily. Až za Jižní ostrovy a Ohnivé souostroví. Tam se nachází pravděpodobně nový kontinent, který je ale prozatím pod Räelskou rouškou tajemství.
A pak je tu východ. Nikdo vlastně neví, co je dál na východě po elfských ostrovech. Ani lodě tam moc neplují, protože tam žijí mořské nestvůry nenormálních rozměrů. Mluví se o obrovských žralocích. krakenovi, Leviatanovi a dalších monstrech, které jsou prý schopní spolknout i tři válečné lodě najednou.
Seveřani nikdy nebyli zvyklí objevovat tolik, jako jiné národy. Rádi zůstávali a stále zůstávají na svém sněžném písečku. A jelikož se dál na sever rozprostírají Ledové pustiny, které jsou neprůstupné, tak Seveřanům nezbývá nic jiného, než objevovat tam, kde to lze.
Jedním z velkých objevů je ledová jeskyně s krystaly, která byla nalezena roku 1489 několika kameníky, jenž těžili v Icelärských horách kámen a propadlo se pod nimi podlaží.
Jeskyně byla pojmenovaná na počest tehdejšího tsara Razana a tak se tato jeskyně nazývá Razanova jeskyně. Je v ní částečná travnatá plocha a také podzemní horský pramen, včetně vzácných krystalů.
Jeskyně je napojená na mnoho podzemních ledových tunelů. Některé jsou zaplavené podzemní řekou, která nejspíš ústí do ledového oceánu. Je tedy dost možné, že se v těchto prostorách mohou vyskytovat i Ledoraši. Není zde vyloučena ani přítomnost ledových pavouků, medvědů a nebo Issjätenů. Jeskyně je totiž hotové bludiště, je tam zima a nikdo jí ještě nezmapoval. Přístup do ní je zakázán, ale stejně si do ní někdo najde přístup. Kromě několika ledových ostrovů na západ a na sever, už si Vargmor nadále žádné objevy nepřivlastňuje.
Agreidorané v Icelärských a Issbergských horách nalezli hned několik jeskyní s ostatky prvních generací severských jezdců. A také několik jeskynních maleb, včetně mamutích kostí. Také objevily několik rituálních míst a pár prastarých kamenných staveb s vytesanými runami, které dříve mohly sloužit jako modlitební místa jejich předků.
Isskara má objevů daleko více a to díky své větší námořnické aktivitě. Kromě ledového ostrova s věží Hal'Gor, kde byl vězněn Calandor, Isskara během staletí objevila několik desítek menších i větších ostrovů. Některé vydržely dodnes, jiné se potopily se zvednutím mořské hladiny. Směrem dál na sever, podél zamrznutých vod Ledové pustiny, už není co objevovat. V roce 1431 na severovýchodě, zhruba týden plavby od pobřeží Isskary, se nachází dva ostrovy, jenž jsou většinou zahalené v mlze. Tyto dva ostrovy jsou převážně kamenité a na povrchu je led a sníh. Obývají ho často lední medvědi a v roce 1557, zde byl vůbec poprvé v historii, spatřen ledový mořský had. Jména ostrovů jsou Thyra a Kalisa. Ostrov Kalisa byl dříve znám jako Thyros, ale byl přejmenován na počest tsariny Kalisy.
Elfové objevovali mnoho staletí nazpět. Jejich lodě pluly na východ až za Elfské ostrovy, ale velmi rychle pochopili, že východ jsou končinami něčeho velmi zlého a tak své zámořské plavby ukončili a to již v 7. století. A po následujících válkách a zpustošení jejich domovů, se museli starat o jejich znovuobnovení.
Lidé objevují zejména na moři a to díky jejich zámořským plavbám. Argellon má svou speciální menší flotilu o pěti lodích, které se střídavě objevují na moři a plují na různé dobrodružné expedice. Nejvíce dál na jih, na jihovýchod či jihozápad. Veškeré plavby směrem ke Stínozemí a za něj, byly většinou neúspěšné a kromě několika souostroví zvaná jako Stínové ostrovy, se tam pro lidi neobjevilo nic zajímavého. Za to jih a jihovýchod byl mnohem plodnější a hojnější.
Tři dny po Jižním moři od pobřeží Essarenu, se nachází Ostrov Malomocných, kam jsou odváženi nakažení vzácnou a velmi agresivní formou lepry, tzv. Šedé lepry. Tohle infekční onemocnění se šíří pouhým dotekem. Šedá lepra se vyznačuje kožním znetvořením obličeje a poté celého těla. Kůže šedne, vytváří se vředy a ty pak praskají a vytéká z nich hnis.
Tato nemoc se poprvé objevila v Nassarienu v roce 1527, kde ji dostali pod kontrolu vyhnáním nakažených do pouště, kde pomřeli. Nejspíš ale ne všichni. Minimálně jeden nakažený přežil a rozšířil nemoc do jižních království. Zemřelo mnoho lidí. Nemoc je vysoce nakažlivá a agresivní. Nakažení umírají dlouhé měsíce v agoniích bolesti.
Sedm dní dál na jih, za Ostrovem Malomocných, se nachází Jižní ostrovy, objeveny roku 1279. Je jich celkem šest poblíž sebe. Jsou hustě zarostlé a na pěti z nich žije několik druhů exotických zvířat. Zejména ptáků jako jsou papoušci. Také tam žijí plazy, exotický hmyz a drobné plemeno koníků, kteří jsou velcí jako ovčácký pes. Poslední šestý ostrov, obývají domorodci černé barvy pleti, jenž se vyznačují prostým způsobem života a rybolovem. Argellonci tyto domorodce pojmenovali jako Ihiky, neboť Ihikové při zastrašování nepřítele křičí hlubokými hlasy "Ih!". Také mají svůj vlastní jazyk zvaný Ihičtina. Ihikové používají luky, oštěpy a pazourky na obranu. Bojovníci si na těla malují bílou barvou různé obrazce a symboly. Ihikové se od ostatních černošských národů liší tím, že si všichni z jejich kmene propichují nosy úzkými ptačími kostmi.
Po Jižních ostrovech, následuje čtrnáct dní otevřené moře plné nástrah v podobě mořských příšer, ale také pirátských lodí, které si na maličkatých ostrůvkách schovávají své poklady a nebo tu naopak chtějí objevitelské lodě oloupit. Po čtrnácti dnech lze narazit na Ohnivé souostroví. Ostrovů je třináct a byly objeveny na začátku 14. století. Ohnivé ostrovy nejsou lidmi obyvatelné a neroste tam prakticky nic. Jsou sopečné a na každém ostrově se nachází několik aktivních vulkánů. Věří se, že dřív na těchto ostrovech žili draci, kteří někam zmizeli. Nyní ostrovy neobývá nic a kolem něj se stahují mořští hadi a další potvory.
Plavby byly na několik let ukončeny, když Garangar zhoubný terorizoval království. Plavby byly obnoveny až když na ně byly vyhrazeny peníze a to až v roce 1468 v době míru. Mořeplavby se posledních sto let zaměřují spíše na jihovýchod, neboť tímto směrem bylo objeveno mnoho ostrovů a souostroví bohaté na dřeviny a nerosty, které se dají těžit. Essarenský papež v roce 1487 prohlásil, že Ohnivé souostroví je jasnou známkou toho, že plutí dál znamená plutí do pekla.
Kromě objevených nových lokací a možného nového kontinentu, se mezi objevy také řadí vynálezy a technický pokrok. Člověk vynalezl knihtisk, který je do elderijské současnosti významným pokrokem co se tištění a knih týče. Je to způsob mechanického rozmnožování textu, díky kterému se tak mnohem více knih, dostane k vícero lidem a je zaručené, že dílo jen tak nezanikne.
Mezi další a mnohem starší vynálezy, patří samozřejmě kolo, pluh, kování zbraní či kompas. Tyto předměty vynalezli elfové a ostatní národy tyto vynálezy přebraly a začali vyrábět vlastními způsoby. Stejně tak elfové vymysleli psaní na papyrus a až lidé později přišli s pergamenem. Elfové přišli s vyráběním nápojů ze stromoviny a vína, seveřané s medovinou a severským pivem. Lidé naopak s jejich vlastním vínem, jižanským pivem a různými likéry.
Člověk vynalezl jako první střelný prach v 6. století. Začali vyrábět vlastní formu papíru, různé litiny kovů, vynález kormidla ukradli elfům, stejně tak ukradli formu tzv. sprch, zavlažování úrody a další. Člověk byl také prvním, kdo vynalezl děla a katapulty, samostříly či balisty. Kromě zbraní, ale člověk a veškeré další národy, přišly i s uměním, sochařstvím a malířstvím. Díky pokroku v malířství, přišla i perspektiva.
Seveřané přišli se sklem, Räelové s kodexy namísto svitků, elfové s akvadukty a nádržemi. Člověk přišel s přehradami, rybníky a s betonem. V Nassarienu přišli s prvními papírnami, kolovratem a v roce 1206 s klikovou hřídelí. V roce 1551 společně člověk a elf, vynalezli v Nassarienu první parní turbínu.
