Bestie, monstra, příšery... ale i mírumilovní nadpřirození tvorové, kteří stojí za zmínku. Většina těchto tvorů zde je schopná zabíjet, trhat lidi na kusy, uštknout, paralyzovat... jiné bytosti umí léčit pomocí svých slz, další dokáží splnit přání. Elderia sice po všech velkých válkách nemá tak bohatou nadpřirozenou faunu jako kdysi, ale přesto zde na tomto kontinentu najít ještě tvory, kteří nevymřeli.
ALVIX
Drobná liška žijící pouze na území Calliandoru. Pár jedinců žije ještě na elfských ostrovech, ale je to poměrně vzácné stvoření na pokraji vymření. Alvixové mají modro-bílou srst s narůžovělým pruhem a několika světlými značkami. Pruh a značky jim v noci světélkují. Mají černé oči a drobné čenichy.
Alvix není vůbec agresivní a ani zlá bytost. Jsou dost plaší. I elfů se občas straní, ale jakmile si na ně zvyknou, jsou přátelští. Pohybují se v lesích a často kolem řek či jezírek, neboť Alvixové zbožňují sledovat svůj odraz ve vodě. Rádi dbají o svůj vzhled a jsou to takoví liščí pávi. Jsou spíše samotářští, ale společnost jiných Alvixů či zvířat jim nevadí.
Na pokraj vymření je dohnal člověk a dávné války, které jim zpustošily životní prostřední. Byli a nadále jsou ceněni pro svou vzácnou srst, která září i po jejich smrti. Je velmi hebká, jemná a příjemná na dotek. Cenu má i jejich krásný ocas a orgán srdce. Srdce Alvixů je známo svými léčivými schopnostmi. Když z něj někdo uzře alespoň kousek, uzdraví se z vážných chorob, jako je smrtící chřipka, černé neštovice, ale i mor či syfilis.
BAZILIŠEK
Obrovský plaz obývající zejména Stínozemí, ale lze ho najít i v podzemních přírodních tunelech v Allantiru. Bazilišek je až dvacet metrů dlouhý had s obrovskou tlamou, kdy schopný spolknout celého koně i s jezdcem. Často se o bazilišcích říká, že mají jedovaté zuby, ale není tomu tak. Jed mají v ostrých šupinách. Jed není smrtelný, ale bolestivě paralyzující. Oběť se po pár minutách nemůže hýbat, ochabnou jí svaly a tělo se svíjí v bolestivých křečích.
Bazilišci obývají zejména vlhké jeskyně a nebo bažiny. Nemají moc rádi světlo a jejich oči jsou poměrně citlivé, ale zrak mají perfektní, stejně tak čich. Nemají uši, tudíž vnímají zemní či vodní vibrace. Jsou chladnokrevní a přirozeně je přitahuje teplo.
Kůže bazilišků je velmi tvrdá a pevná. Nejslabší místa mají pod krkem. Slabiny jsou jejich oči - když je oslepíte, máte větší šanci na přežití. Jinak se jedná o smrtonosné tvory s obrovskou silou. Jsou velmi hákliví na své území - bývají agresivní a extrémně teritoriální. Samci a samice se schází pouze v období páření, jinak jsou to samotářská zvířata.
GNOR
Zlovolná bytost podobající se kříženci hyeny a vlka. V kohoutku dosahují výšky až 150cm a často bývají mazlíčky skřetů či orků. Skřeti na nich občas i jezdí a užívají je k boji. Gnor je poměrně novější rasa - byl vyšlechtěný teprve před zhruba sto lety. Jedná se o extrémně agresivního tvora s obrovskými čelistmi a tesáky. Gnoři jsou silní, velmi vytrvalí a dá se říci, že i šílení.
Mají skvělý čich i sluch, za to zrak trochu pokulhává. Mají sice obrovské oči, ale nedokáží se s nimi úplně zaměřovat na sledování. Spoléhají se vyloženě na svůj čumák. Ve Stínozemí znají pach každého tvora a nové pachy je lákají. Jsou přirozeně zvědaví, troufalí a nebojí se zaútočit na větší skupiny. Jsou to smečková stvoření, ale lze narazit i na osamělého jedince.
Gnor se také velmi často objevuje v taragonských arénách. Snadno a velmi rychle se rozmnožují a pokud má Gnora člověk od jeho narození, lze jej ochočit. Přesto je to stále velmi divoké zvíře, majetnické, zlé a zákeřné. Velmi rychle se učí, předvídá, je inteligentní. Gnoři mají nejsilnější skus ze všech šelem v Elderii. Občas se jim také říká Zlovlci či Stínoběsové.
GORHUN
Gorhun je stvoření podobné hybridovi netopýra, ptáka a krysy. Vysocí jsou zhruba půl metru a stavějí si hnízda ve skalách a jeskyních Gorhunských hor. Nemají příliš dobrý zrak, jejich oči jsou velmi malé, ale citlivé na světlo. Za to jejich sluch je výborný. Slyší něčí srdeční tep až na dvě stě metrů. Mají nepříjemný skřek a své oběti doslova roztrhají na kousky. Útočí v hejnech, ale dají se snadno zastrašit nějakým zdrojem světla, které jim je nepříjemné. Také je na dotek pálí elfská ocel. Často létají na území lidí krást jim děti, psy či menší dobytek.
Samci mají na rozdíl od samic další pár tenkých čelistí s tesáky. Taktéž mají delší uši a výraznější špičatější rypák. Bývají taky o polovinu větší a silnější. Zuby Gorhunů jsou špičaté jehličky, které se snadno zaryjí do masa, které vytrhávají. Nejsilnější však mají nohy, ve kterých jsou schopni unést i dospělého člověka.
Gorhuni netvoří páry na celý život, tudíž se samci rozmnožují s každou samicí, která je zrovna k mání. Jejich počet je ve Stínozemí v tisícovkách a dále se rozmnožují.
INAKI
Maličkatý tvoreček o velikosti veverky. Má zelenou srst a osrstěná motýlí křídla. Avšak největší zvláštností Inakiů, je jejich šest končetin. Mají tři nožky na každé straně. Pár tlapek navíc údajně používají k nošení mláďať, zatímco hořejšími tlapkami zpracovávají potravu.
Inaki je poměrně rozšířený v Allantiru, Calliandoru a na elfských ostrovech. Má rád teplo, světlo slunce a je to denní tvor. Velmi roztomilý, přátelský a kupodivu ani ne tolik plachý. Je trochu troufalý, odvážný a mají slabost pro lesklé věci. Kradou tedy cokoli, co se leskne a nosí si to do svých hnízd a nebo doupat ve stromech. Kradou jak šperky, tak i lesklé lžičky, zkrátka cokoli co najdou.
Neštítí se doteků a nechávají se běžně hladit. Jsou zvědaví a klidně někomu skočí na hlavu a probírají se něčími vlasy. K potravě sbírají lesní plody, oříšky, ale jedí také hmyz, žížaly a nebo třeba říční škeble, když nějakou najdou a otevřou ji.
Dříve byli na pokraji vymření, ale rozmnožují se velmi rychle. Samička obvykle totiž rodí až sedm mláďat a samci se u jedné samice nezdržují.
LEDORACH
Ledorach či prostě Ledový rarach, je monstrum pocházející ze severu a vargmorských vod. Jeho původ je nejasný, ale lidé na rarachy ze zmrzlých mořských končin narážejí už několik staletí. Žijí pod vodou či v podvodních jeskyních se vzduchovými kapslemi. Zima a mráz jim svědčí a nevadí jim. Jsou to humanoidní bytosti se šupinatou kůží a blánami mezi prsty.
Jejich kůže je našedlá, až namodralá, čímž splývá s okolím. Raraši mají dlouhé drápy a ústa plná ostrých zubů. Živí se rybami, ale i lidmi, které stahují ze člunů, ale i z palub větších lodí. Cestují i podvodními tunely a dokáží se dostat i do menších jezer v lesích, či do řek. Tudíž jim nevadí sladká voda. Aby získali svou kořist, jsou schopní i prorazit led a stáhnout kořist ke dnu. Mají tudíž dost síly.
Disponují skvělým sluchem. Vnímají vodní vibrace a vidí skvěle ve tmě. Krev ve vodě cítí až na půl kilometru. Přesto se jedná o docela plaché tvory a troufnou si pouze na jednu osobu. Raraši nemluví obecnou řečí a ani žádnou jinou. Jenom vrčí a vydávají jakýsi kňučivý smutný zpěv, který je slyšet i z pod vody. Říká se, že na tento zvuk lákají svou kořist.
MALDOR
Čtyřnohý plaz žijící v Elderijské poušti, Stínozemí a v pohoří Navares. Dokáže dlouho vydržet bez vody, je zvyklý na horka a žár. Je odolný dokonce i vůči ohni a jeho tvrdá kůže je jako pancíř. Přespává v jeskyních a nebo v podzemních tunelech, ale ve Stínozemí obývá i bažiny.
Vydává syčivé zvuky a dlouhým rozeklaným jazykem rozpoznává pachy. Zrak nemá příliš dobrý, za to dokáže dobře vnímat tělesné teplo.. Chlad mu nedělá dobře, stejně tak je alergický na elfskou ocel. Tvor je to poměrně osvalený, silný a zhruba dva metry vysoký a skoro čtyři metry dlouhý. Jeho skus je smrtící, stejně tak drápy na silných nohách.
Maldoři jsou hodně rychlí a mrštní a jsou skvělými lezci. Přes svou velikost jsou kradmí a velmi snadno se dokáží proplížit ke kořisti. Jejich zvláštností je, že dokáží barvu kůže měnit podle potřeby v závislosti na přírodním okolí, tudíž skvěle splývají a těžko si jich všimnete. Žije už jen okolo stovky jedinců. Maldoři jsou také často k vidění v Taragonských arénách. Jsou to hrdé stvůry a poměrně inteligentní. Nedají se ochočit.
MAMÄLIOVÉ
Existuje jich už jen velmi málo. Jedná se spíše o drobnější savce, kteří dokáží mluvit lidskou řečí, umí přemýšlet jako lidé a vlastně svým způsobem tak i žijí - mají příbytky se židličkami, stolky, chodí po zadních a ovládají třeba i drobné zbraně. Mezi nejčastější mluvící zvířata vždy patřili jezevci, bobři a nebo myši, veverky, lišky či menší ptáci.
Jsou velmi inteligentní, empatičtí a žijí svými vlastními životy. Dožívají se dokonce i vysokých věků, téměř jako lidé. Jejich rasa obývá Elderii už od dob prvních elfů, se kterými vždy byli přáteli. Národ mluvících zvířat, obvykle nazývaný jako Mamäliové, dnes žije spíše na elfských ostrovech. Výjimečně v Allantiru či Calliandoru. Lidem se snaží vyhýbat. Obvykle si dávají jména spojená s přírodou a nebo tím, co mají rádi - Mechočuch, Blátošlap, Pařízek či Houbohlt.
Z hlediska historie, byl nejznámějším Mamäliem jezevec Mlsohřib, který během první Elderijské války sjednotil mamälieské klany a zaútočil s nimi na skřetí jednotky. Mlsohřib je znám svou udatností a že porazil známého skřetího vůdce Rökzaze.
MOROŠ
Dravý masožravec vysoký až 120 centimetrů a s rozpětím křídel kolem dvou metrů. Morošům se lidově říká Mrchožrouti a nebo Hnusáci. Dají se přirovnat k supům, i když jejich tělo se převážně podobná okřídlenému plazu. Jejich nejvýraznější částí těla je jistě červená olysaná hlava. Rudá barva slouží k zastrašování. Mají otravnou a velmi zvědavou povahu. Agresivní jsou tehdy, když je ohrožujete.
Nevydávají ptačí zvuky, ale syčí jako hadi. Na zádech a na šupinatém ocase mají kostnaté výstupky. Jejich zobák je silný, lehce zakřivený a uvnitř něj mají drobné tesáky. Na nohách i předních pařátech mají velké zahnuté drápy. Na těle mají poměrně málo peří a převažují šedé a narůžovělé šupinky.
Žijí v hejnech, partnera si hledají na celý život a kladou vejce. Je jich výrazně méně, než Gorhunů, ale nebezpeční jsou stejně. Stavějí si hnízda nízko v Šedých horách, či ve Stínohorách, popřípadě u pobřeží. Láká je pach mrtvol a sežerou jakoukoli zdechlinu, pokud je na ní kousek masa. Nepohrdnou ani drobnými kostmi, které se v jejich žaludku dokáží rozložit.
NABJÖR A NYRSA
Nabjör či lidové Nabjörkové, jsou oblíbenými mazlíčky na severu. Jedná se o stvoření o velikosti malého medvíděte, kterému se vzhledem i trochu podobá. Je to mazlivé stvoření, často spící, přátelské a milé. Dokonalý mazlíček pro dámy severu. Mají pouze bělavé, až lehce namodralé ledové zbarvení a oči jako korálky. Přestože se podobají malým medvídkům, tak jedí lesní plody, knedlíky, chleba a spořádají i polívku či třeba brambory. Milují zimu a chlad. Teplo jim nedělá dobře a na jihu by po pár dnech pošli a velmi by při tom trpěli.
Neradi jsou sami. Upínají se svého pána a nechají se rozmazlit. Ve volné přírodě jsou to společenská stvoření žijící často v Ledovém hvozdu a Agreiském lese.
Nyrsy jsou prakticky okřídlené lasičky bílých či hnědých barev. Mají blanitá křídla a jakési růžky, které jim vyrůstají z hlavy a z ocasu. Běžně žijí na severu, ale přežijí i na lidském jihu. Nyrsa je vychytralé stvoření schopné letu a je docela oblíbené u zlodějů a informátorů, neboť se dají dobře vycvičit a rozumí lidské řeči. Samy sice mluvit nedokáží, ale dokáží svými zvířecími zvuky dávat najevo emoce.
Ve volné přírodě žijí samotářským životem a vyskytují se všude po severu.
OBŘÍ PAVOUCI A HADI
Gigantické osminohé stvůry měřící na výšku od 180cm do neuvěřitelných tří metrů. Délka těla je přes dva metry a to u těch menších jedinců. Mají obrovská kusadla, kterými drtí své oběti, pak je pozřou a kyseliny v jejich těle kořist úplně rozpustí. Také disponují jedovým bodcem na zadku, kterým kořist paralyzují. Mají několik párů očí, kterými skvěle vidí ve tmě a do mnoha směrů, a to i nad sebe. Jejich slepým bodem je záď. Tkají lepkavé sítě a v lezení po stromech či skalách, se jim nic nevyrovná. Jsou tišší, kradmí a vysoce nebezpeční. Žijí v bažinách, stromových hnízdech, ale nejčastěji v podzemí či jeskyních. K potravě se odvažují jít i za hranice Stínozemí. Někteří pavouci se takto usídlili například v pouštích.
Kromě obřích pavouků, se objevují i gigantické stonožky, štíři či dokonce hadi. Hadi obvykle dosahují délky až patnácti metrů a často žijí v bažinách ve Stínozemí. Poté jsou mořští hadi, kteří jsou mnohem delší. Dosahují až dvaceti či dvaceti pěti metrů na délku. Velké pavouky, štíry i stonožky obvykle sedlají skřeti a používají je jen za válečným účelem. Štíři jsou o něco větší, než pavouci a stonožky mohou být dlouhé až pět či sedm metrů.
STROMOVÝ LID
Stromový lid se v Elderii objevil ještě před elfy. Humanoidní stvoření, jejichž těla tvoří dřevo, mech, lišejník, kořínky a nejrůznější rostlinky či větvičky a šlahouny. Ve staré elfštině se jim říká Elthësané. Jsou tvořeni pouze z rostlin a kromě zeleného srdce a mozku, nemají žádné orgány. Ačkoli jsou považováni za moudré, dlouhověké a vznešené tvory, nejsou příliš inteligentní a to zejména proto, že v posledních staletích začaly usínat hlubokým spánkem jako součást lesů. Tudíž přestali vnímat tok času a dění kolem.
Elthësané mohou být různých tvarů a velikostí - keře, duby, borovice či smrky. Pokud se probudí, dokáží se pohybovat ploužícím se stařeckým tempem, kdy v nich vrže dřevo. Mezi tyto tvory se řadí i zvířata, zejména stromoví psi, vlci, stvoření podobná jelenům, veverkám, nosorožcům i koním. V dnešní době už jich ale žije pouze pár desítek a jsou k vidění velmi vzácně nebo vůbec. Žijí v elfských lesech jako součást lesa a půdy. Na první pohled není možné je rozeznat od obyčejného stromu. Dříve jich bylo tisíce, ale během válek většina z nich zahynula a nebo usnula věčným spánkem. Jsou jediní, kteří pamatují dobu před vznikem elfů.
Dokáží ovládat větve, šlahouny a natahovat své ruce i nohy. Také si dokáží nechat narůst chybějící končetinu. Je velmi obtížné je zabít. Usmrtí je pouze oheň a zničení jejich srdce, které jim tluče pod tvrdou kůrou jejich těla. Ani stětí je nezabije - jsou schopni si nechat dorůst hlavu. Stromový lid nezná žádné jiné jazyky, než elfštinu a jejich jazyk stromů, jenž nemá žádný dosavadní překlad a rozumí mu pouze oni sami.
TROLOVÉ
Rozdělují se na horské a jeskynní. Jeskynní trolové jsou menší, hubenější a mají tmavě šedou kůži. Mají velmi malé oči, tupé i špičaté zuby a velké silné paže. Mají rádi tmu a vlhko, tudíž je lze nalézt i v jeskyních poblíž bažin. Horští trolové jsou naopak vyšší, mohutnější a mají světle šedou či nazelenalou kůži a delší tesáky. Často chovají stáda ovcí či koz kvůli potravě.
Obecně jsou trolové velcí, nemotorní a hloupí. V průměru dosahují výšky čtyř metrů, tudíž jsou větší než orkové. Žijí samotářským životem a rozmnožují se zřídka kdy. Trolích samic je velmi málo. Obvykle se dožívají až dvou staletí a nemají rádi hluk a když jim někdo narušuje jejich území a klid. Svůj domov si zuřivě brání. Za zbraně používají velké kyje, palice či sekery a kladiva. V dělání takových zbraní jsou poměrně zruční. Také mají výtečný čich a sluch. Nemluvě o nadlidské síle, kdy jsou schopni roztrhnout koně vejpůl.
Sami války a konflikty nevyhledávají, ale když je to třeba, tak se do boje připojí. Většinou pod výhružkami smrtí či ztráty svého domova. Bojují za zlobry či skřety. Také často končí v taragonských arénách, když se někomu podaří trola ulovit. Jsou příliš silní na to, aby je přemohlo pár lidí a je nutné je uspávat.
VLKODLACI
Humanoidní vlčí monstra s neuvěřitelnou silou. Dříve byli lidmi, ale po nakažení kousnutím se měnili v krvelačné bestie, které zabijí vše, co jim přijde do cesty. Jsou vysocí něco přes dva metry, mají ostré tesáky, drápy a jejich tělo je samý sval a hrubá srst, která může mít několik barevných variant. Nakažený člověk se mění každý úplněk a po dobu tří měsíců se ještě dokáže změnit zpět na člověka. Postupně se ale z něj stává monstrum víc a víc a po třech úplňcích je proměna trvalá. Jsou to samotářská a velmi teritoriální stvoření. Ojediněle spatříte dva vlkodlaky najednou.
Neznají strach ani slitování. Během jejich proměny se jim mění všechny kosti v těle a jedná se o tu nejvíce bolestivou proměnu vůbec. Mají excelentní čich, sluch i zrak a díky silným nohám snadno vyskočí tam, kam potřebují. Jsou neplodní, tudíž se rozmnožují tak, že kousnutím nakazí jiné. Dokáží žít pár stovek let. Jejich teritorium je Stínozemí a Argellonský hvozd.
Jejich kousnutí je jedovaté a smrtelné pro skřety, zlobry či elfy. Naopak lidi, Icelänťany či Räely jejich kousnutí či hluboké škrábnutí, dokáže změnit ve vlkodlaky při nejbližším úplňku. Zabít je dokáže jakákoli zbraň.
ZLOMOR
Zlomor je obrovský a prastarý druh medvěda. Elfové mu říkají Ursägar, což se dá přeložit jako Zlý medvěd. Jeho druh vyl vyšlechtěn orky během první velké Elderijské války a sloužil výhradně k válce. Na zadních má až 4,5 metru a váží přes tunu. Je to chodící beranidlo, které prorazí i armádní legii. Je velmi silný, agresivní a svoje území si pečlivě hlídá. Drápy i zuby má silné a jediným úderem tlapou dokáže urazit hlavu i zlobrovi.
Zlomorů už však není tolik, co bývalo. Už jich je něco kolem stovky, kdy někteří z nich jsou dokonce v zajetí lidských království, jako například Taragon. Slouží jako atrakce v arénách a bojových jámách. Obvykle obývají hory a lesy při hranicích se Stínozemím a lidským království Taragon.
Pro samce je poměrně těžké najít samici a spářit se. Moc exemplářů už není a když se náhodou zadaří, tak samice obvykle porodí pouze jedno mládě. Tito medvědi se obvykle dožívají padesáti let. V zajetí až sedmdesáti, když je s nimi dobře zacházeno a jsou dobře krmeni. Sežerou toho opravdu hodně. Ochočit se dají pouze tehdy, když je má člověk od mláděte.
VYHYNULÉ DRUHY
Během všech válek a konfliktů vyhynulo mnoho druhů nadpřirozených bytostí, mezi kterými byly zejména všechny druhy víl, hejkalové, fauni, kentauři i jednorožci, které doslova vyhubil člověk. Poslední jednorožec zemřel v roce 1096 na území Allantiru, kdy jej zabili lidští lovci. Mezi další vyhynulé druhy patří jezerní lid, gryfové či prastaří draci, jenž vyhynuli tisíce let nazpět. Za vyhynulé jsou považováni i obři, kyklopové, bahenní trolové, mluvící koně, nymfy i skřítci a vodníci. Až 90% druhů jednoduše vymizelo a nakonec vymřelo kvůli následkům bojů mezi národy.
Ze Stínozemí zmizely i Stínokočky - velké černé kočkovité šelmy s šupinatou kůží a ostny. Vymřely někdy kolem 13. století. Jednalo se o vražedné stroje, které dokázaly plivat kyselinu a měly jedový bodec na ocasu. Taktéž v této oblasti vyhynuli dvouhlaví psi, masožraví koně, oheň chrlící chiméry či olysaní krvesající stvoření podobná lidem.
Na území lidí vyhynuli i rusalky, osrstění sloni a nebo nosorožci. Na severu naopak mamuti, šavlozubé kočky či pravěcí tuři a krátkočelí medvědi.
